Resentimenty
Možná se vám občas (nebo i často) stává, že se z vaší paměti náhle vynoří vzpomínky na dávno zašlé nepříjemné události, a to s takovou jasností a živostí, jako by se odehrály včera, a ne už dávno před lety. Zpravidla se jedná o vzpomínky na události spojené se ztrapněním, zahanbením a konsternací, protože jsme na ně tehdy nedokázali adekvátně reagovat a bránit se jim. S takovými prožitky se většina lidí pochopitelně nechlubí, nechává si je pro sebe a nechává je upadnout do hlubin zapomnění. Často až po několika letech se však zdánlivě bezdůvodně náhle vynoří a obtěžují nás jako neodbytný obtížný hmyz, který dokáže zcela zaplnit a ovládnout naši mysl a vyvolat velmi negativní emocionální prožitky, pocity sebelítosti z toho, jak nám kdysi někdo ublížil, ponížil nás, ztrapnil, zahanbil, ošklivě nám vynadal a podobně. A že kdybychom tehdy věděli to, co víme dnes, tak už bychom si to jen tak líbit nenechali… A pak zpravidla následuje další vlna lítosti nad tím, že kdybychom takovéto události nezažili, tak by nás teď netrápily a my bychom byli šťastnějšími a spokojenějšími lidmi.
Potíž je v tom, že naši minulost už nelze změnit. Můžeme si z ní vzít ponaučení, abychom neopakovali stále stejné chyby, můžeme s odstupem času pochopit význam a smysl určitých událostí a prožitků pro náš život, můžeme srovnávat minulost s přítomností, ale to je asi tak všechno, co s ní můžeme dělat. Zůstává tu však nezodpovězená otázka, proč se nám právě teď vybavily vzpomínky na něco, co na první nijak nesouvisí s tím, kde právě jsme, co děláme, na co myslíme atd. Proč se nám právě v tuto chvíli vybavily právě tyto nepříjemné vzpomínky? Najít uspokojivou odpověď na tuto otázku se může zdát nemožné, můžeme to považovat za pouhou náhodu nebo za nějakou záhadnou „chybu v matrixu“. My ale žijeme ve světě kauzality, kde platí zákon příčiny a následku, a pro takové „náhody“ není místo.
Jedna moudrost říká, že „lítost nedává smysl“. Budiž. O vztahu k minulosti už jsme mluvili. Ale to, že nemá smysl topit se v lítosti, ještě neznamená, že návaly resentimentů a s nimi spojené lítosti pro nás nic neznamenají a nemají nám něco říci. Nic se neděje bez příčiny jen tak, pro nic za nic. Abychom celou záhadu objasnili a pochopili, musíme hledat jiné souvislosti, než ty čistě obsahové – tedy co nám kdo, kdy a jak provedl a jaká pachuť nám po tom zůstala v paměti. Odpověď nenajdeme v událostech dávno minulých, ale (překvapivě) v prožívání přítomnosti teď a tady. Musíme se zaměřit na to, co děláme v tu chvíli, kdy se nepříjemné vzpomínky začnou drát na povrch a zahlcovat naše vědomí. Jedině tady můžeme najít klíč k odpovědi, a co víc, dokonce se těch dotěrných myšlenek můžeme i snadno a rychle zbavit.
Zkrátka musíme být sami k sobě pozorní a sledovat, kdy nám začne klesat hladina naší psychické energie. Protože právě tento pokles hladiny psychické energie je spouštěčem návalu negativních myšlenek uložených v naší paměti. Proto je potřeba pozorně sledovat a analyzovat kvalitu našeho prožívání přítomnosti tady a teď. Sám jsem si s těmito prožitky „užil“ víc než dost, ale dlouho trvalo, než jsem pochopil tuto zákonitost: Jakmile něco děláme bez valného zájmu, spíš jen ze setrvačnosti nebo ze zvyku, bez jasného záměru, setrváváme u něčeho už příliš dlouho, takže už nás to ani nebaví, ale nedokážeme se od toho včas odtrhnout, jedeme „autopilota“ bez vlastní iniciativy, tak právě v takových chvílích se dostavují návaly resentimentů. Nikdy jindy. Konkrétních situací a důvodů může být celá řada, ale společným důsledkem je vždy pokles hladiny psychické energie.
A jak to spolu všechno souvisí? Odpověď spočívá ve zmíněné kvalitě prožívání přítomnosti. Když si jako film v duchu promítneme obsahy negativních vzpomínek, nesmíme se nechat začít unášet rozvířenými emocemi, ale musíme si ve vzpomínkách vybavit i naši tehdejší životní situaci a kvalitu prožívání přítomnosti „tam a tehdy“. Když se nám to podaří, snadno zjistíme, že tehdejší prožívání přítomnosti bylo kvalitativně stejné jako té současné. Konkrétní životní okolnosti jsou v tomto případě vedlejší. I tehdy jsme měli tak nízkou hladinu psychické energie jako máme nyní, kdy na nás začaly dorážet negativní vzpomínky. Tím se potvrzuje známé hermetické pravidlo, že podobné přitahuje podobné. V tomto případě kvalita prožívání života v přítomnosti spojená s příliš nízkou hladinou energie přitahuje vzpomínky na kvalitativně stejné prožívání někdy v minulosti.
A k čemu jsou nám ty návaly resentimentů dobré? Upozorňují nás, že v přítomném okamžiku ztrácíme kontrolu sami nad sebou, nad svým jednáním nebo myšlením. Že se začínáme podobat mátohám bez vlastní vůle, záměru a povědomosti o tom, proč děláme to, co právě děláme. Slouží nám jako varovné signály přístrojů, které pilota upozorňují na to, že letí příliš nízko a letadlu hrozí náraz do země – že se nachází v příliš nízké letové hladině. Tím se nám zároveň objasňují i důvody, proč se nám v minulosti staly právě takové nepříjemné události a proč se nemohly nestát. I tehdy se jednalo o upozornění, že se nacházíme v „příliš nízké letové hladině“ a protože jsme jej včas nevzali na vědomí, následoval tvrdý „náraz do země“.
Když teď víme, jak to s těmi vzpomínkami funguje, můžeme si proti nim vytvořit účinnou strategii:
1) Musíme pochopit, že jádro problému se nachází v přítomnosti, nikoli v minulosti.
2) Namísto přemítání o tom, jak změnit minulost, se zaměřit na to, co s námi není v pořádku teď a tady.
3) Uvědomit si, že se nacházíme v „příliš nízké letové hladině“, máme příliš málo psychické energie a ztrácíme vládu nad svým životem. Je nutné na to reagovat a okamžitě s tím začít něco dělat, aby se hladina naší psychické energie zase zvýšila.
4) Učinit příslušné opatření. Jaké, to závisí na konkrétních okolnostech. Zpravidla spočívá ve „vypnutí autopilota“ a „převzetí řízení“ – chopení se vlastní iniciativy. Tedy přerušit stávající bezduchou činnost nebo neplodné přemítání. Je dobré vyhodnotit si současnou situaci a určit si nějaké priority na základě jejich důležitosti, naléhavosti nebo neodkladnosti a začít směřovat k naplnění nějakého konkrétního záměru nebo cíle. Hlavně nezůstat stát na místě a nenechat se resentimenty zcela pohltit.
Pokud se vám návaly resentimentů dějí často a dlouho trvá, než odezní, znamená to, že máte trvale nízkou hladinu psychické energie. Stává se to například lidem, kteří nemají jasno ve svém životním směřování a poslání, chybí jim nějaký dlouhodobější záměr, něco, co by jejich život naplnilo hlubším smyslem, energií a radostí. To už je téma na dlouhodobější práci na sobě, případně terapii zaměřenou na objevování osobního životního smyslu, jako je například logoterapie nebo existenciální analýza. I tady je zásadně důležitá vlastní iniciativa a aktivní zájem o řešení problému.
Ať už jsme v minulosti prožili cokoli, lepší budoucnost je možná jen díky tomu, že se staneme šťastnějšími a spokojenějšími lidmi. Že začneme žít svůj život podle svých představ, dosahovat osobních úspěchů a prožívat vnitřní naplnění a uspokojení, které překryje minulé nezdary a prohry, a nabije nás tolik potřebnou energií a chutí do života. Přehrabování se v minulosti k žádné lepší budoucnosti nevede.
Publikováno 20. 1. 2025