Totemová zvířata

     Podobně jako se člověk narodí v nějakém znamení zvěrokruhu, které určuje jeho základní založení, povahu, silné a slabé stránky i charakter životní cesty, tak je už od počátku svého vtělení do fyzického těla jeho duše spojená s určitými totemovými zvířaty. Jejich počet se může pohybovat od jednoho do sedmi a provázejí člověka po celý jeho život. Podobně jako astrologická znamení formují jeho povahu, způsoby chování, zájmy, osobní hodnoty, ale především člověka vedou určitým směrem tak, aby jeho duše mohla získat právě takové znalosti, prožitky a zkušenosti, které ke svému dalšímu vývoji nejvíc potřebuje.

     Když se na to podíváme z jiné strany, tak naše totemová zvířata představují naše protějšky ve zvířecí říši. Tedy to, čím bychom byli, kdybychom měli čtyři nohy, křídla nebo ploutve… Každé zvíře (totemové i skutečné živé) má své jedinečné vlastnosti, schopnosti, způsob života atd., kterými se odlišuje od všech ostatních, ale zároveň s nimi tvoří jeden celek, který si můžeme představit jako ekosystém, na jehož fungování se všechny živé bytosti společně podílejí. Tyto vzájemné vztahy musíme mít neustále na paměti, protože zkoumání totemových zvířat pouze pro potřebu sebe porozumění vždy zavání narcismem a nedostatkem citlivosti k potřebám našich bližních, společenství, jehož jsme součástí nebo společnosti jako celku.

     Pokud žijeme v souladu se založením a schopnostmi našich totemových zvířat, můžeme si nejlépe osvojit a uplatnit právě takové vlastnosti a schopnosti, které prospívají nejen nám samotným, ale i ostatním. To sice ještě automaticky neznamená, že náš život potom bude snadný a bezbolestný, ale naše fungování v osobním i společenském životě se stává přirozeným, spontánním, autentickým a získává racionální základ a uzemnění (nechováme se jako blázni, nepotácíme se bezcílně od ničeho k ničemu, ani ze sebe neděláme něco, čím nejsme). Díky tomu získáváme zdravé sebevědomí, uvědomujeme si své silné i slabé stránky, poznáváme své meze a pole působnosti, a zbytečně nelezeme tam, kde nemáme co pohledávat.

     Dál je dobré si uvědomit, že většina lidí nemá o svých totemových zvířatech ani ponětí, ale přesto mnoho z nich žije v souladu se svou přirozeností, plně využívají své schopnosti a v životě jsou úspěšní a spokojení. To znamená, že znalosti o totemových zvířatech nebo jiné esoterické znalosti samy o sobě nepředstavují nějakou „konkurenční výhodu“ a spousta lidí je ani nutně znát nepotřebuje.

     Pokud ale se svým životem nejste příliš spokojeni a pronásledují vás nejrůznější potíže, kterých se nemůžete zbavit, ve vztazích s lidmi nebo i vašemu vlastnímu životu převažuje disharmonie a negativita, pak je dost pravděpodobné, že ani nežijete příliš v souladu s energiemi a dary, které vám mohou vaše totemová zvířata poskytnout. Zkrátka nejste v souladu s tím, co je pro vás přirozené. A v takovém případě zkoumání totemových zvířat (nebo jiných nástrojů sebepoznání) rozhodně smysl má.

     Důvodů proč člověk nežije v souladu se sebou samým (a tím pádem ani s ostatními), může být celá řada. Jako jeden z nejdůležitějších se ukazuje vnitřní konflikt, který je způsobován (a zároveň sám ještě posiluje) různé negativní programy, například nízké sebeúcty, hněvu, nenávisti, strachu, frustrace apod., které se neustálým opakováním stále zesilují. Takový vnitřní konflikt může být zdrojem pocitu viny, která může vytvářet i další programy, např. sebetrestání, sebeomezování nebo sebeničení, které může v krajním případě skončit sebevraždou – zoufalým pokusem o ukončení takového vnitřního konfliktu. Tím jsme se dostali do opačné extrémní polohy, kdy potřebné znalosti a odborná pomoc mohou zachránit život. Příčiny zmíněných potíží je ale naštěstí možné určit a v mnoha případech i řešit metodou SRT nebo mnoha jinými, které jsou k dispozici.  

     Osobní totemová zvířata a jejich významy nám mohou poskytnout skutečně hluboké vhledy do těch nejzákladnějších a nejhlubších potřeb lidské duše. Vypovídají také o touhách naší duše, které se (často nepřímo nejrůznějšími oklikami a náznaky) dožadují svého naplnění. Znovu je však nutné poukázat na past, do které se můžeme snadno nechat chytit díky povrchní touze našeho ega vzhlížet se v určitých archetypech (totemech) a ztotožňovat se s nimi, aniž by se to nějak konkrétně a konstruktivně projevilo i v našem reálném každodenním životě. Takové narcistické sebe vzhlížení, ke kterému by se to dalo přirovnat, nemá pro naši duši žádný význam ani smysl. (Snad kromě pozdějšího vystřízlivění z těchto iluzorních vztahů a uvědomění si, že tudy cesta nevede.) Na totemová zvířata je proto lepší pohlížet jako na „vitamíny“ nebo „medicínu“, které nutně potřebujeme k tomu, abychom mohli autenticky žít svůj vlastní život než jako na podpůrné berličky pro naše ego.

     Intenzivní zájem o totemová zvířata spojený s nezbytnou prací na sobě s sebou přináší ještě další důležitý bonus. Kromě lepšího vyladění se na svou skutečnou přirozenost a realističtější představy o našem životním poslání si tím vytvoříme i mnohem hlubší a osobnější vztahy ke skutečným zvířatům a přírodě jako celku. Pochopíme, že to nejlepší, co můžeme pro přírodu udělat, je kultivovat sami sebe, a tím i náš vztah ke všemu živému. Tedy žádné „zelené úděly“ a jiné podobné pseudovědecké /byrokratické výmysly, které neslouží nikomu a ničemu jinému, než sobeckým zájmům nějakého jednoho procenta „vyvolených“, kteří touží po ještě větší moci a kontrole nad ostatními. Tady je nutné si uvědomit, že lidský charakter je utvářen tím, co člověk miluje. Někdo miluje své blízké, pravdu, spravedlnost nebo nějakou činnost, které se věnuje, jiný zase osobní prestiž, moc, slávu, peníze nebo iluzorní představu, kterou si vytvořil o sobě nebo o světě, ve kterém žijeme…

     A závěrem této podkapitoly zmíním ještě jeden zajímavý a důležitý paradox. Většina světových náboženství (na rozdíl od kultur přírodních národů) smýšlí o zvířatech (přinejmenším některých) a živé přírodě často vysloveně negativně. Jako o něčem hrubém, primitivním, necivilizovaném, zaostalém nebo ubohém, co člověk musí překonat a povznést se nad to, aby se dostal „do nebe“. Jak ale vyplývá z předchozích odstavců, taková „duchovní snaha“ odtrnout se od své „zvířecí přirozenosti“ nás nenasměruje na cestu do ráje, ale právě naopak do míst, kde žádné slunce nesvítí… Anebo se můžeme zamyslet nad tím, jak až geniálně vyváženě fungují přírodní ekosystémy, včetně schopnosti adaptace na nejrůznější změny a regenerace, a jak oproti tomu funguje lidská společnost a civilizace…