Struktury lidské psychiky

aneb Trochu jiná typologie

Úvod

Tento příspěvek jsem (po delší úvaze) převzal z knihy „Sad“ roste sám?.., která vyšla v edici „Koncepce sociální bezpečnosti“. Jedná se dílo kolektivu ruských autorů z roku 2009. Koncepci sociální bezpečnosti (KSB) lze stručně definovat jako alternativní koncepci uspořádání společnosti jako celku. Zabývá se velmi širokým spektrem historických, politických, sociologických, filozofických i náboženských témat a jejich vzájemnými souvislostmi, a zároveň i vztahem mezi jedincem a společností obecně. Pokud vás tato témata zajímají, můžete si na internetu o KSB dohledat více informací, a vytvořit si na toto pojetí a jeho hodnotu vlastní názor. Na svých stránkách se přímo KSB nebo politikou zabývat nechci, ale níže uvedený výňatek ze zmíněné knihy mě zaujal natolik, že jsem se jej rozhodl zde uvést, jen v mírně upravené podobě.

Tato část se týká typologie struktur lidské psychiky, která se svým charakterem pohybuje někde na pomezí vývojové a sociální psychologie s přesahy i do jiných oblastí. Domnívám se, že tyto informace mohou přispět k osobnímu rozvoji, lepšímu poznání sebe i světa, ve kterém žijeme. Konečné posouzení, nakolik je takové pojetí přínosné, ale záleží samozřejmě na každém z vás.

Kompomenty lidské psychiky

Člověk na rozdíl od zvířat nemá jednoznačně vrozenou bez alternativně naprogramovanou organizaci psychické činnosti. Informačně-algoritmická struktura jeho psychiky není geneticky jednoznačně naprogramovaná, a je produktem jeho osobního rozvoje, probíhajícího jak pod vlivem vnějších okolností, tak i na základě jeho vlastního rozumu.

Informačně algoritmické zabezpečení chování zástupců biologického druhu „člověk rozumný“ zahrnuje:

1) Vrozenou složku (instinkty a nepodmíněné reflexy) – jak na úrovni vnitrobuněčné a buněčné, tak i na úrovni tkání, orgánů, systémů a organismu jako celku, a také jejich vnější projevy rozvinuté v kultuře.

2) Kulturní tradice (stojící nad instinkty)

3) Vlastní rozum (omezený smysly a pamětí)

4) Intuice (celkově) – to, co se spontánně vynořuje na úroveň vědomí skrze nevědomé úrovně psychiky jedince

(To, co k němu přichází z kolektivní psychiky je jen „sváděním“ (přeludem) přicházejícím z vnějšku a „posedlostí“ v inkvizitorském slova smyslu, pro co v okamžiku vzniku nemá jedinec vysvětlení na základě jím vnímaných příčinných souvislostí.)

5) Boží vedení v rámci záměru, prováděné na základě všeho předchozího s výjimkou „přeludů“ a „posedlostí“ jako přímé vnější invaze do cizí psychiky navzdory přání vědomé vůli jejího nositele.

Biopole a egregory

Okolí každého organismu má své biopole, které je u každého druhu specifické. Existence biopole je také tím, co odlišuje živý organismus od mrtvého. Bezprostředním nositelem psychiky člověka je jeho biopole, jehož úkolem je vzájemná součinnost mezi hmotným/látkovým světem a energetické napájení biopole.

Všechna pole jsou modulárně ovlivněna informacemi, které jsou vlastní danému jedinci. Část těchto systémů kódování má biologicky podmíněný charakter a část kulturně podmíněný – to umožňuje vznik kolektivních psychik různého druhu.

Kolektivní psychiky vytvářené různými sociálními skupinami se v latinské terminologii odedávna nazývají egregory (srov. s významem slova agregát – seskupení, souprava, soubor, spojení určitého počtu dílčích celků do většího funkčního celku).

Tyto egregory tvoří polaritu s individuem (z lat. nedělitelný). Vzájemná součinnost jedince (individua) s egregory může probíhat jak přes úroveň vědomí, tak i přes nevědomé úrovně jeho psychiky.

Informačně algoritmické zabezpečení chování zástupců biologického druhu „člověk rozumný“ zahrnuje:

2) Kulturní tradice (stojící nad instinkty)

3) Vlastní rozum (omezený smysly a pamětí)

4) Intuice (celkově) – to, co se spontánně vynořuje na úroveň vědomí skrze nevědomé úrovně psychiky jedince

5) Boží vedení v rámci záměru, prováděné na základě všeho předchozího s výjimkou „přeludů“ a „posedlostí“ jako přímé vnější invaze do cizí psychiky navzdory přání vědomé vůli jejího nositele.

Struktury lidské psychiky

Výše vyjmenované komponenty lidské psychiky mohou být různě hierarchicky uspořádány a tvořit tak různé typy osobnostní psychiky, v důsledku čehož každá dospělá osoba může být nositelem jednoho ze čtyř, více či méně stabilních, typů struktury nebo organizace psychiky.

Typ struktury osobnosti může, ale nemusí být stabilní v čase. Může se měnit i v závislosti na životních okolnostech. Pouhé znalosti a návyky typ osobnosti necharakterizují.

Výše uvedené typy struktury psychiky také tvoří určitou paralelu s vývojovými obdobími lidského života.

1) Zvířecí typ

Veškeré jednání osoby je podřízeno instinktům a uspokojování instinktivních potřeb bez ohledu na okolnosti. Specifickou modifikací je „dobytčí typ“ struktury psychiky. Dobytek ponechaný bez péče hospodáře většinou zahyne nebo (z menší části) zdivočí. Jedinec je orientován na získání maxima fyziologických a psychicko-emocionálních požitků s minimem vynaložené práce. Při poskytnutí svobody tomuto typu vzniká dosti agresivní parazitický antisociální jedinec, kterému jsou všichni všechno dlužni, ale on sám nemá vůči ostatním žádné závazky, povinnosti ani dluhy. Ve společnosti, která si podle jeho mínění neváží jeho „osobnosti“, za sebou zanechává spoušť a rozvraty všeho druhu. Když se musí postarat sám o sebe, tak se naplno projeví jeho absolutní nezpůsobilost, a buď zahyne nebo (alespoň dočasně) přestane být „dobytkem“.

Tento typ osobnosti vytváří základy sociálních jevů, jakými jsou nevolnictví a lokajství – instinktivní algoritmika stádního chování, kdy většina následuje „vyčnívajícího“ jedince nebo menšinu, ale s tím, že si představitelé této většiny (davu) neuvědomují cíle svého jednání a adekvátnost prostředků k realizaci těchto cílů. Nebo jsou jednoduše bez vlastní vůle. Pokud nechápou smysl svého jednání, tak může být vůle v psychice jedince z úrovně jeho vědomí aktivována pouze na hledání smyslu jednání nebo řízení předáno nevědomým úrovním psychiky. Přitom může být aktivována instinktivní algoritmika stádního chování, která je vlastní představitelům druhu „člověk rozumný“ biologicky (může být aktivována vlivem živelných okolností a cíleně aktivována jinými subjekty – nebo když je vůle potlačována drogami, alkoholem, hromadnými sdělovacími prostředky, showbyznysem, vzdělávacím systémem nebo autoritami – nebo pokud nebyla vůle jedince v průběhu výchovy dostatečně rozvinuta).

Dokonce i když takový člověk pochopí smysl svého jednání, tak jej úplná nepřítomnost vůle, nebo ve stejné míře její potlačení, odsuzuje k účasti na stádním chování. Takový je rovněž algoritmus pubertální kolektivní zločinnosti, kdy se jedinci snadno poddávají stádnímu chování se všemi jeho důsledky. Jakékoli ideové přesvědčení a zvířecí typ osobnosti nejsou slučitelné.

Odpovídající období života: novorozenec, u kterého dominuje nevědomé chování a instinkty

2) Biorobot (zombie)

Když se v základech chování nachází konflikt mezi kulturně podmíněnými mechanismy a vnitřními psychickými instinkty, je v životních situacích ve většině případů konflikt řešen ve prospěch kulturně podmíněných automatismů. Pokud však měnící se společensko-historické okolnosti vyžadují vzdát se té či oné kultury tradičních hodnot a vypracovat nové, tak „zombie“ upřednostňuje stávající tradice a odmítá možnost účastnit se vytváření nových.

Odpovídající období života: větší dítě, které se učí od svých rodičů a bezmyšlenkovitě od nich přijímá určité vzorce chování, jednání a myšlení

3) Démonický typ

Jeho nositelé jsou schopni vůlí překonat diktát instinktů i historicky dané kulturní normy, a vypracovat si nové způsoby chování a řešení problémů. A to jak ve svém osobním životě, tak i v životě společnosti. Zda budou tyto jejich projevy okolím vnímány jako dobro nebo zlo, závisí na jejich reálné mravnosti. Pokud démonismus získá ve společnosti tu či onu moc, vyžaduje bezvýhradnou poslušnost a vymýšlí ty nejbezohlednější a nejvytříbenější formy ovládání a potlačování svého okolí. Přitom může být démonický typ přívržencem dobročinnosti, která je však buď pouze deklarativně demonstrativního charakteru nebo kryje nějaké utajené zlo.

Zástupce démonického typu lze rozdělit na dva dílčí typy:

a) démoni „samotáři“, kteří upřednostňují izolované a samostatné jednání

b) démoni „korporátní“, kteří dávají přednost podílení se na činnosti nějaké korporace na základě určité hierarchicky organizované korporátní etiky

Odpovídající období života: dospívání – osvojování si osobního tvůrčího potenciálu, odmítání kultury dospělých a hledání individuálního sebevyjádření (postoj „dělám si, co chci“)

4) Lidský typ

Každý jeho nositel si uvědomuje misi člověka být zástupcem Božím na Zemi, a v souladu s touto okolností buduje své osobní vzájemné vztahy s Bohem skrze Život a své chápání. Svým jednáním na základě své vůle upřímně napomáhá realizaci Božího záměru tak, jak to cítí a chápe.

Zpětné vazby ve smyslu poukazování na jeho chyby, které jsou na něj napojeny shora, fungují tak, že se člověk ocitá v těch či oněch okolnostech, které odpovídají smyslu jeho modliteb a záměrů, čímž potvrzují správnost jeho jednání nebo poukazují na jeho chyby – neboli Bůh hovoří s lidmi jazykem životních okolností.

Pro lidský typ je normální:

Když intuice zaujímá vyšší místo než rozum, rozum zase stojí nad instinkty a všechno to dohromady zvyšuje soulad člověka s biosférou Země, vesmírem a Bohem.
Neformální, nedogmatická a od rituálů oproštěná víra (důvěra) v Boha, a jednání v rámci Božího záměru na základě své dobré vůle.
Vnímání jazyka životních okolností v monoteismu. Důkaz své existence Bůh poskytuje všem a každému v dialogu s ním osobně tak, že odpovídá na modlitbu (žádost) změnou životních okolností v souladu s jejím smyslem nebo dává najevo, proč žádost nemůže být splněna.

Právě víra v Boha jednoznačně odděluje lidský typ osobnosti od démonického. U ateistů se mohou vlastnosti těchto typů prolínat a hranice tam není jasně vymezena (i démonický typ může inklinovat k dobru a nezištnosti).

Odpovídající období života: na prahu dospělosti – poté, co si dospívající povšimne, že jeho osobnostně autonomní možnosti jsou omezené, a že by měly být v souladu s nekonečnem, se teprve po důkladném a hlubokém zamyšlení začíná posouvat směrem k nevratně lidskému typu osobnosti. Této úrovně by měl člověk dosáhnout na prahu dospělosti, ale pokud se tak nestane, nic není ztraceno, a může tam dospět v kterékoli pozdější fázi svého života.

5) Zvrácený do nepřirozenosti

Tento typ osobnosti je umělým, nepřirozeným lidským výtvorem. Subjekt se omamuje různými psychotropními látkami, které způsobují nepřirozenou deformaci charakteru fyziologie organismu, jak v aspektu látkové výměny, tak i v aspektu fyziologie biopole, což vede k množství různorodých narušení psychické činnosti ve všech jejích aspektech, počínaje od fungování smyslových orgánů a konče intelektu a schopnosti uplatňovat svou vůli. To je charakteristické pro typ struktury zvířecí, zombie a démonický. (Nositelé lidského typu osobnosti se neomamují. K tomu ještě moje poznámka: člověk se nemusí omamovat jen drogami nebo alkoholem, ale i např. sebeklamem, pocitem vlastní výjimečnosti apod. A to může mít na kvalitu jeho života a jeho působení v rámci společnosti ještě zhoubnější vliv, než sem tam nějaký alkohol nebo cigarety.)

Společensko-kulturní pozadí vývoje lidské osobnosti

Faktory bránící vývoji v dozrání osobnosti v lidský typ:

1) Osobní subjektivismus lidí

Chybějící sebepozorování (sebepoznání) a odpovědnost za svůj vývoj (nebo degeneraci).

2) Činnost veřejných institucí

Státnost, věda, vzdělávací systém, hromadné sdělovací prostředky, politické strany, organizace tradičních náboženství (a netradičních sekt), které nemohou člověku pomoci na cestě k lidství, protože jsou výsledkem kultury společnosti, která vznikla v minulosti a kultura je výsledkem koncepce řízení, pod jejíž vládou žije společnost.

Veřejné instituce mají vlastní korporativní disciplínu, na základě které se obnovují v návaznosti pokolení v rámci určité koncepce řízení. Většina lidí, kteří jsou stávající vládnoucí koncepci řízení cizí, se do nich nedostane, a ti, kteří se tam dostanou jako „výjimka potvrzující pravidlo“, neurčují charakter jejich činnosti nebo jsou z tohoto korporativního prostředí vytlačováni. To znamená, že než se změní kvalita veřejných institucí, se musí společnost změnit sama – potom se lidé s jinou mravností, jiným chápáním světa a organizací své psychiky dostanou do stávajících veřejných institucí. Některé z nich zruší a vytvoří nové, které v minulosti neexistovaly…

Žijeme v podmínkách nazrávajícího konfliktu v chápání světa historicky vzniklých veřejných institucí a té části společnosti, která si uvědomuje, že takto se žít nedá, a že je třeba vypracovávat a do života uvádět alternativu k historicky vzniklému způsobu života jak na úrovni národních společností, tak i globální civilizace.

Nezávisle na tom, zda jsou prováděny jakési reformy „shora“ nebo proběhne revoluce a změny jsou zaváděny „zdola“, předchází v historii oběma těmto případům a této politice změny kvality života společnosti, změna vnímání světa a celkové změny psychiky představitelů politicky aktivní části společnosti.

Doufat, že společenské instituce najednou nasáknou ideou nastolení království Božího na Zemi* úsilím samotných lidí pod Božím vedením a začnou ji bez pokrytectví uvádět do života není možné. Jejich kádrové složení, určující jejich tvář a charakter jejich činnosti, tvoří „elitáři“ a „slouhové“ (výjimky jsou ojedinělého charakteru).

* historicky reálné křesťanství tuto myšlenku již v prvních staletích své existence nazvalo kacířstvím, navzdory slovům samotného Krista (modlitba Otče náš)

– historicky reálný islám už více než 1300 let pomíjí výklad této ideje v Koránu

– védisté a buddhisté jsou ještě delší dobu orientováni na to, aby každému jednotlivě přetrhli řetězec převtělování a více se nevraceli na Zemi, ponechávaje řešení jejich problémů budoucím pokolením

Aby se změnila kvalita činnosti veřejných institucí a jejich charakter, je proto nutné, aby narazil na skutečnost, že nemohou ovládat společnost postaru. To však musí změnit lidé tvořící společnost. Psychologie davů nositelů nelidských typů struktury psychiky je jednotvárná a neměnná po dobu tisíciletí, a proto není stimulem k tomu, aby veřejné instituce davově „elitářské“ společnosti měnily svůj charakter.

Pouze v důsledku rozdělení statistiky společnosti podle typů struktury psychiky směrem k převládajícímu lidskému typu přestanou být veřejné instituce ve vleku dobytčího typu struktury psychiky a samy začnou pracovat na vykořenění davového „elitářství“ a prosazování lidskosti jako základního rysu společnosti, ve které je lidský typ struktury psychiky obecně přirozenou normou, dosahovanou všemi na prahu dospělosti.

Dokud se tak nestane, budou veřejné instituce buď neutrálně neúčastné k projevům veřejné iniciativy, které působí tímto směrem nebo jim budou cíleně čelit, a to dokonce, aniž by si to uvědomovaly, neboť byly ve své historicky vzniklé podobě vytvořeny na základě určité koncepce řízení života společnosti, která se alternativní koncepci řízení cíleně brání.

Na odpor veřejných institucí tedy musíme být připraveni. To ale neznamená, že je nutné je provokovat a nepromyšleně riskovat, že je nutné jednat extrémisticko-teroristickými metodami. Je však také nutné si uvědomit, že: „Ti, kdo jsou připraveni vzdát se své svobody, aby získali krátkodobou ochranu před nebezpečím, si nezasluhují ani svobodu, ani bezpečí“. Benjamin Franklin (1706–1790)

A proto je nutné v zájmu společenského rozvoje a překonávání problémů jednat účelně v mezích stávajících možností a zvyšovat a zdokonalovat při tom své schopnosti a návyky.

3) Vliv prostředí na jedince – sociální i přírodní prostředí

Hromadit znalosti, rozšiřovat si svůj rozhled a osvojovat si různé návyky je daleko jednodušší než zkoumat a překonávat problémy v organizaci své vlastní psychiky a jejích vazeb na egregoriální prostředí společnosti. Jenže právě v tom spočívá práce, na základě které se člověk stává nositelem lidského typu struktury psychiky v jejím výše definovaném smyslu.

Definice FAŠISMU

Podstata fašismu jako takového, nezávisle na tom, jak je právě nazýván, za jaké ideje se skrývá, a jakými způsoby uplatňuje ve společnosti svou moc, spočívá v jeho aktivní podpoře davem „malých lidí“, na základě jejich vlastního ideového přesvědčení nebo naopak při absenci ideovosti na základě jejich zvířecího (instinktivního) chování. Spočívá v systému založeném na zneužívání moci „elitářskou oligarchií“, která vydává nespravedlnost za jakoby skutečnou „spravedlivost“, a na základě toho překrucuje světonázor lidí a celou svou mocí ve společnosti kultivuje nespravedlivost, čímž brání lidem stát se opravdovými lidmi.

Na základě svých záminek celou svou mocí potlačuje všechny a každého, kdo pochybuje o spravedlivosti jí samotné a její politiky, a také potlačuje ty, které z toho podezírá.

Definice DAVU

Dav je podle definice V. G. Belinského „sešlost lidí, kteří žijí podle tradic a přebírají názory autorit“. Z toho vyplývá, že dav je množina jednotlivců, kteří nežijí podle svého svědomí, ale v podstatě bezstarostně, a jejich chování je automatické nebo řízeně ovládané z vnějšku. A není důležité, zda vládnoucí oligarchie vystupuje veřejně a obřadně se nad společností vyvyšuje, nebo se vyvyšuje nezjevným způsobem, či v neuvědomované pýše veřejně demonstruje svou pokoru a oddanou službu davu, který nazývá národem. Nebo zda jedná utajeně a přesvědčuje společnost o své údajné neexistenci, a tím pádem také neexistenci své činnosti, protože všechno v životě společnosti přece probíhá „jen tak samo s sebou“…

Závěrem bych rád poděkoval paní Yvetě Rychtaříkové za převedení knihy „Sad“ roste sám?.. do audio formy.

Publikováno 21. 11. 2021