Česká národní identita
4. část
"Psychologický portrét" českého národa
Hlavním motivem a záměrem k napsání tohoto pojednání, byla snaha pokusit se nějak zachytit a definovat to, co je pro český národ typické, čím se odlišuje od ostatních národů, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, v čem spočívá jeho poslání a smysl existence, čím může přispět okolnímu světu.
V předchozí části jsme si ukázali, vnější symboly o českém národě mnoho nevypovídají, a tak na to budeme muset jít jinak. Zkusíme se na český národ podívat jako na živou bytost, jako na nějakého konkrétního člověka, který má konkrétní osobnost, má i svoji minulost, své charakteristické rysy nebo své životní poslání a výzvy, které jej jasné odlišují od ostatních.
Způsobů, jak se na osobní rovině k těmto informacím dostat existuje celá řada, ale ne všechny jsou použitelné i pro skupiny lidí a větší celky, jakými jsou národy nebo státy. Vybral jsem tedy několik z nich, které se ukázaly jako vhodné. Protože se zabývám prací s kyvadlem a terapeutickou metodou SRT, použil jsem podobný postup, jako kdyby se jednalo o práci pro nějakého jednotlivce. Pokládal jsem otázky a na tabulkách si nechal ukazovat odpovědi. Sami můžete posoudit, nakolik odpovídají skutečnosti, zda s vámi vnitřně rezonují nebo ne. Zkuste proto zapojit nejen svůj intelekt, ale i cítění a intuici.
Jako první jsem použil charakteristiku pomocí totemových zvířat.
1) Totemová zvířata
Podobně jako se člověk narodí se Sluncem v nějakém znamení zvěrokruhu, které určuje jeho základní založení, povahu, silné a slabé stránky i charakter životní cesty, tak je už od počátku svého vtělení do fyzického těla jeho duše spojená s určitými totemovými zvířaty. Jejich počet se může pohybovat od jednoho do sedmi a provázejí člověka po celý jeho život. Podobně jako astrologická znamení formují jeho povahu, způsoby chování, zájmy, osobní hodnoty, ale především člověka vedou určitým směrem tak, aby jeho duše mohla získat právě takové znalosti, prožitky a zkušenosti, které ke svému dalšímu vývoji nejvíc potřebuje.
Když se na to podíváme z jiné strany, tak naše totemová zvířata představují naše protějšky ve zvířecí říši. Tedy to, čím bychom byli, kdybychom měli čtyři nohy, křídla nebo ploutve… Každé zvíře (totemové i skutečné živé) má své jedinečné vlastnosti, schopnosti, způsob života atd., kterými se odlišuje od všech ostatních, ale zároveň s nimi tvoří jeden celek, který si můžeme představit jako ekosystém, na jehož fungování se všechny živé bytosti společně podílejí. Tyto vzájemné vztahy musíme mít neustále na paměti, protože zkoumání totemových zvířat pouze pro potřebu porozumění sobě vždy zavání narcismem a nedostatkem citlivosti k potřebám našich bližních, společenství, jehož jsme součástí nebo společnosti jako celku.
Pokud žijeme v souladu se založením a schopnostmi našich totemových zvířat, můžeme si nejlépe osvojit a uplatnit právě takové vlastnosti a schopnosti, které prospívají nejen nám samotným, ale i ostatním. To sice ještě automaticky neznamená, že náš život potom bude snadný a bezbolestný, ale naše fungování v osobním i společenském životě se stává přirozeným, spontánním, autentickým a získává racionální základ a uzemnění – nechováme se jako blázni, nepotácíme se bezcílně od ničeho k ničemu, ani ze sebe neděláme něco, čím nejsme. Díky tomu získáváme zdravé sebevědomí, uvědomujeme si své silné i slabé stránky, poznáváme své meze a pole působnosti, a zbytečně nelezeme tam, kde nemáme co pohledávat.
Pokud ale se svým životem nejsme příliš spokojeni a pronásledují nás nejrůznější potíže, kterých se nemůžeme zbavit, a ve vztazích s lidmi nebo i ve vztahu k vlastnímu životu převažuje disharmonie a negativita, pak je dost pravděpodobné, že ani nežijeme příliš v souladu s energiemi a dary, které nám mohou naše totemová zvířata poskytnout. Zkrátka nejsme v souladu s tím, co je pro vás přirozené. A v takovém případě zkoumání totemových zvířat (nebo jiných nástrojů sebepoznání) rozhodně smysl má.
Důvodů, proč člověk nežije v souladu se sebou samým (a tím pádem ani s ostatními), může být celá řada. Jako jeden z nejdůležitějších se ukazuje vnitřní konflikt, který bývá způsoben různými negativní programy, například nízké sebeúcty, hněvu, nenávisti, strachu, frustrace apod., které se neustálým opakováním dále zesilují. Takový vnitřní konflikt může být zdrojem pocitu viny, která může vytvářet i další programy a vzorce chování, jako např. sebetrestání, sebeomezování nebo sebeničení, které může v krajním případě skončit až sebevraždou – zoufalým pokusem o ukončení tohoto vnitřního konfliktu.
Osobní totemová zvířata a jejich významy nám mohou poskytnout skutečně hluboké vhledy do těch nejzákladnějších a nejhlubších potřeb lidské duše. Vypovídají také o touhách naší duše, které se (často nepřímo nejrůznějšími oklikami a náznaky) dožadují svého naplnění. Znovu je však nutné poukázat na past, do které se můžeme snadno nechat chytit díky povrchní touze našeho ega vzhlížet se v určitých archetypech (v tomto případě totemech) a ztotožňovat se s nimi, aniž by se to nějak pozitivně a konstruktivně projevilo i v našem reálném každodenním životě. Takové narcistické sebe vzhlížení, ke kterému by se to dalo přirovnat, nemá pro naši duši žádný význam ani smysl. (Snad kromě pozdějšího vystřízlivění z těchto iluzorních vztahů a uvědomění si, že tudy cesta nevede.) Na totemová zvířata je proto lepší pohlížet jako na „vitamíny“ nebo „medicínu“, které nutně potřebujeme k tomu, abychom mohli autenticky žít svůj vlastní život než jako na podpůrné berličky pro naše ego.
Totemová zvířata tedy představují jakýsi duchovní energetický otisk, se kterým se rodíme. A týká se to nejen člověka jako jednotlivce, ale i větších společenských celků, jakými jsou například města, národy nebo státy. Zbývalo tedy položit otázku, jaká jsou totemová zvířata českého národa? Odpověď byla, že papoušek a antilopa. Takové tvrzení může vyvolávat značnou nedůvěru nebo nejrůznější nelichotivé asociace, ale nepředbíhejme a zkusme se na tyto zvířecí průvodce podívat trochu s odstupem, klidně a nezaujatě.
Papoušek jako totemové zvíře českého národa
Duch ptačího totemu obecně je dokonalým symbolem svobody a perspektivy. Protože ptáci létají vysoko na obloze, pracovníci světla nám často říkají, že jsou posly bohů, kteří lidem zprostředkovávají spojení mezi světským a duchovním životem. Lidé s ptačím totemem mívají zálibu v pobytu v přírodě a neobyčejný způsob, jak rozpoznat, kdy se blíží nebezpečí. Ptáci jsou milovníci, ne bojovníci – přiklánějí se k sebezáchraně a přizpůsobení se před soubojem pěstí. Díky rychlému myšlení a reflexům se ptačí lidé dokážou rychle dostat z nebezpečí a často při útěku varují ostatní.
Papoušek je inteligentní tvor s bystrou myslí. Pomáhá získávat jasný vhled a perspektivu, protože koresponduje s živlem vzduchu. Zároveň nám pomáhá všímat si i těch nejmenších detailů v každé situaci a podporuje nás znalostmi, které potřebujeme pro přijímání správných rozhodnutí.
Větší druhy papoušků vynikají nad ostatními svou schopností naučit se reprodukovat různé zvuky, které slyší ve svém okolí. Dovedou se naučit a zapamatovat si až sto slov – zpravidla takových, která slýchají často a opakovaně. Právě schopnost zapamatování a opakování slov vytváří symbolickou vazbu papouška s mantrami, afirmacemi, zaklínadly a zpěvy. Musíme si uvědomit, že pokud jsou opakovaná slova vyslovována s určitým záměrem, mohou nám na jedné straně pomoci sladit se s energiemi, které potřebujeme k dosažení změn ve svém životě, ale pokud se svými slovy zacházíme nevědomě, můžeme si tím do života přitáhnout i něco, co vůbec nechceme.
Papouščí totem nás tak nabádá k tomu, abychom byli opatrní na to, jaká slova vyslovujeme a s jakým záměrem. Zkrátka nejdříve přemýšlet a teprve potom mluvit. Zamyslet se nad tím, jaké poselství chceme vyslat a kdy je k tomu ta nejvhodnější chvíle. Totem papouška by nás měl vést k uvědomění, že slova mají velkou sílu, která se nám může vrátit jak v dobrém, tak i ve zlém, takže určitá opatrnost je zcela na místě.
Protože má tento ptačí totem silnou vazbu na slova, měli bychom být schopni dobře se vyjadřovat a dále rozvíjet své komunikační dovednosti. Může nám pomoci v rozvíjení umělecké kreativity, především v práci se slovy, ale i v učení se cizím jazykům. Na tomto místě stojí za připomenutí, že český jazyk patří k těm nejsložitějším a nejpropracovanějším jazykům vůbec a umožňuje zachycení a vyjádření i velmi jemných významových odstínů myšlenek, slov a sdělení. V tomto kontextu se jedná o velmi významný prvek české národní identity, který bychom měli ve vlastním zájmu pečovat, nadále jej zušlechťovat, rozvíjet a dbát na jeho zachování. Představuje velkou oporu naší kolektivní identity a je naším „rodinným stříbrem“.
Totem papouška dává také schopnost dobré diplomacie – pomáhá snadno nacházet kompromisní řešení, podporuje otevřenost a společenskost, dovede přirozeným a nenásilným způsobem rozproudit konverzaci, ale zároveň si udržuje obezřetnost, pokud jde o létání na místa, kde není vítán nebo kam by se neměl dostat. Zároveň má dobrou paměť a udržuje si neutrální postoj – nehodnotí, ale zaznamenává a pamatuje si vše, co vidí a slyší, a vše dokáže znovu doslovně reprodukovat. Pokud tedy někdo mění své výpovědi podle toho, jak se mu to právě hodí, papoušek dokáže díky své bystrosti a dobré paměti tuto nečistou hru prohlédnout a odhalit. Z toho vyplývá i další jeho schopnost – aktivní naslouchání. To znamená neposlouchat druhé jen jako zvukovou kulisu nebo ukolébavku, ale vědomě se snažit ze slyšeného získat a vytěžit co nejvíce hodnotných informací.
Papoušci jsou velmi různorodí, co se týče zbarvení i velikostí – vnášejí do života pestrost, barevnost, inspiraci a nové nápady. Zároveň jsou to i milovníci dobré zábavy, kteří dovedou najít kousek radosti v každém okamžiku, i v úplných maličkostech. Tento totem také podporuje schopnost najít si styl, který nejlépe odpovídá naší osobnosti a vytvářet prostředí, ve kterém se cítíme dobře. Stejně jako v případě napodobování okolních zvuků, se i v tomto případě jedná o potřebu sladit se s okolním prostorem – neuzavírat se do své „autistické“ bubliny. Zpěv nebo slova papouška také mohou pomoci otevřít srdeční čakru pro energii odpuštění a soucitu.
Totem papouška může být někdy trochu riskující – dovede se rychle chopit nabízející se příležitosti, protože ta už se nemusí znovu objevit. Ne vždy to vyjde, ale je to zdrojem nových zkušeností a dalšího růstu. Málokdy žije jen ve své komfortní zóně. Obecně platí, že bychom měli znát svá nadání i omezení, a tyto vědomosti využívat k dosažení úspěchu. (O tom ještě bude řeč.)
Protože existuje opravdu velké množství druhů papoušků všech možných barev a velikostí, nebude od věci upřesnit, o který konkrétní druh se jedná v případě českého národa. Můžeme tím získat další zajímavé a důležité doplňující informace. Například barva peří vypovídá o vyzařování určitého druhu energie a důležitým vodítkem může být i způsob života, převažující druh potravy atd. Proto jsem položil další otázky, které by mě nasměrovaly k určení konkrétního druhu papouška. Vyšlo najevo, že se jedná o nějaký větší druh s převážně tmavě modrou barvou peří. Po dalším pátrání a dotazování se ukázalo, že je to ara kobaltový (anodorhynchus leari), někdy také zvaný ara Learův, podle britského básníka a malíře Edwarda Leara, který jej v roce 1830 poprvé namaloval, aniž by tušil, že se jedná o dosud neobjevený druh.
Ara kobaltový
Jedná se o velmi vzácný druh, který se volně vyskytuje pouze ve dvou malých lokalitách v severovýchodní části Brazílie. Dosahuje délky 70-75 cm a váhy okolo 950 gramů. Obě pohlaví mají peří modře zbarvené a okolo očí a kořene zobáku mají světle žlutou lysinu. Od blízce příbuzného ary hyacintového se liší menší velikostí a tmavším zbarvením. Dožívají se až padesáti let. Na rozdíl od jiných druhů tito papoušci nežijí na stromech, ale v dutinách pískovcových skal a ve stěnách hlubokých kaňonů, kde jsou dobře chráněni nejen před predátory, ale i před člověkem, protože se jedná o velmi špatně přístupná místa. Proto není divu, že se jejich hnízdiště podařilo objevit teprve v roce 1978. Další zvláštností tohoto druhu je složení potravy i způsob konzumace tekutin. Živí se téměř výhradně ořechy palmy licuri (syagrus coronata). Nezralé plody této palmy jim slouží i jako zdroj tekutin – nezralý plod vezmou do zobáku, zakloní hlavu, plod rozlousknou a tekutina připomínající kokosové mléko jim steče do zobáku. Nikdy nepijí vodu z kaluží jako jiné druhy.
A co to pro nás znamená na symbolické rovině? Hnízdění na nepřístupných místech v pískovcových skalách znamená velkou potřebu bezpečí a ochrany před nepřáteli. Analogicky to odpovídá silné potřebě Čechů mít vlastní bydlení, které jim zajišťuje pocit bezpečí a ochrany. Mnozí to považují za samozřejmost, ale například v sousedním Německu i v jiných západních zemích, žije většina obyvatel v nájmech a ve vlastním žijí jen lidé s vyššími příjmy, kteří si to mohou dovolit.
Podobnou analogii můžeme najít i ve složení stravy. Jak jsme viděli, ara kobaltový je na jednu stranu velmi vybíravý, ale zároveň je jeho strava velmi jednoduchá. Co z toho pro nás vyplývá? Že i Češi by si měli dobře vybírat, co budou jíst a pít, protože složení stravy má zásadní vliv nejen na tělesné, ale i duševní zdraví. Strava by proto měla být jednoduchá, ale zároveň kvalitní a snadno stravitelná, a to převážně rostlinného původu. K tomu se pojí i otázka potravinové soběstačnosti. Mnozí to považují za přežitek z dob minulých, ale konzervy s čínským vepřovým nebo ovoce dozrávající po cestě v kamionech pro nás opravdu nejsou to pravé ořechové. Obecně bychom měli zdravé výživě věnovat zvýšenou pozornost, jestliže nechceme skončit jako národ chronicky nemocných, obézních nebo dementních jedinců, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých.
Modré zbarvení peří obecně symbolizuje štěstí, lásku a radost. Kobaltová modř „našeho“ papouška potom symbolizuje radost, smích, přátelství, svobodu a věrnost.
Plný pytel problémů
Když jsem zjistil, že jedním z našich totemů je právě papoušek, nebyl jsem z toho zpočátku moc nadšený a dlouho jsem váhal, zda takové informace vůbec zveřejňovat. Spoustě lidí automaticky přijde na mysl výraz „papouškování“. To znamená bezduché opakování něčeho, čemu sami ani nerozumíme. Něco takového sice nepatří k charakteristickému projevu tohoto totemu, ani to není nějaká jeho stinná stránka, nicméně si nelze nevšimnout, že takové a jiné nezdravé sklony se v našem národě skutečně hojně vyskytují a způsobují velké škody. Mnoho lidí nadává na vládu a politiky, kde jsou různé negativní vzorce nejvíc vidět, ale to je jen špička ledovce. Celý problém je mnohem hlubší a širší a zdaleka se netýká jen vládnoucích (j)elit.
Takový stav věcí si proto zaslouží náležitý rozbor a objasnění příčin tohoto nelichotivého stavu. Zvolil jsem stejný postup, jako při běžné terapeutické práci a použil jsem k tomu i tabulky systému SRT (Spiritual response therapy), se kterými běžně pracuji. Někdy je nutné pátrat po tom, kdy a jakým způsobem daný problém vznikl, případně kdo další se na tom podílel. Jindy stačí jen na příslušných tabulkách najít, který program, přesvědčení nebo negativní motivace problém způsobuje a po tomto zjištění požádat Vysoké Já (nebo Vyšší Já, chcete-li) o jeho vyčištění (deaktivaci), aby přestal negativně působit jak na vědomí, tak i podvědomí.
U každého totemu dále platí, že jeho potenciál nemusíme být z různých důvodů schopni využívat na 100 % a/nebo s být s jeho energií na 100 % v souladu. Příčiny mohou být různé, ale většinou je možné je odhalit a vyřešit. Proto jsem položil další dotaz, kolik procent českého národa je v souladu s energií totemu papouška / dovede využívat jeho potenciál? Odpověď mě moc nepotěšila – je to pouhých 55 %. To znamená, že u zbývajících 45 % je tento potenciál nějakým způsobem zablokovaný nebo omezený. Následovalo hledání hlavních příčin.
Jako první důvod se ukázaly různé strachy. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, jenže v tomto případě se jedná o strachy z něčeho víceméně pozitivního! Schválně se nad tím zkuste zamyslet a posuďte sami, nakolik to odpovídá skutečnosti:
1) Strach ze svobody – raději se budeme pořád na někoho upínat, abychom se nemuseli postavit na vlastní nohy a rozhodovat se sami za sebe…
2) Strach z úspěchu – kdyby se nám náhodou něco povedlo, nevyčnívali bychom z řady?
3) Strach z projevení odvahy – proto je lepší nechat po sobě šlapat…
4) Strach z řešení problémů konstruktivním způsobem – proto je lepší před problémy uhýbat nebo vyrážet klín klínem…
5) Strach z Boží milosti – proč by nás měl mít Bůh rád? Navíc prý stejně neexistuje…
6) Strach z poskytování svobody druhým – kdybychom nechali druhé být, co potom s námi?
Druhým důvodem je vnitřní konflikt. Jeho příčiny spočívají v devíti traumatických historických událostech, a to jak z doby poměrně nedávné, tak i z dob dávno minulých, o kterých neexistují žádné záznamy. Jeden by očekával, že se bude jednat o události typu bitva na Bílé hoře, 15. březen 1939 a podobně, ale nic takového se neukázalo. Objasnění a vysvětlení těch událostí by si vyžádalo dlouhodobé studium dějin, na které bohužel nemám čas ani kapacitu. Nicméně konkrétní důsledky pro naši současnost se mi zjistit podařilo. Jedná se tzv. negativní zbytkové energie, které tyto události zanechaly v kolektivním nevědomí:
1) Únik před skutečností (do světa představ a fantazií)
2) Ustupování ostatním
3) Pochybnost o sobě
4) Deprese
Třetí příčinou je sebetrestání. Příčina údajně nějak souvisí se samým vznikem nebo původem českého národa jako samostatného celku, provázená pocitem, jako bychom snad ani neměli spatřit světlo světa. Jako bychom se trestali za to, že jako národ vůbec existujeme. Důvodem je tedy krajně negativní sebehodnocení, navíc provázené nenávistí k Bohu.
V případě, že by se jednalo o jednotlivce, by potom stačilo požádat VJ o vyčištění těchto programů, což by byla otázka několika minut, a bylo by po problému. Jenže čištění lze provádět pouze s vědomím a souhlasem každého, koho se tento problém týká, což v případě tak velké skupiny lidí není dost dobře možné. Čištění pomocí metody SRT ale naštěstí není jediný způsob, jak něco pozitivně ovlivnit. Už samo uvědomění si, že máme nějaký problém napomáhá k jeho vědomému uchopení, zpracování a řešení. Takže tento výpis různých potíží a jejich příčin nějaký smysl má.
To jsou hlavní důvody, proč tento krásný totem v českém podání zdaleka nezáří tak, jak by mohl. Tyto problémy by byly na individuální řešitelné, ale přesvědčit k tomu cca 4,5 milionu lidí…
Antilopa jako totemové zvíře českého národa
Existuje mnoho druhů a velikostí antilop. Většina z nich má hnědavou srst, ale existují i druhy s černou, bílou a pruhovanou srstí. Typická antilopa je štíhlé zvíře s dlouhýma nohama a krátkým ocasem. Některé druhy dovedou běžet rychlostí až 95 km/h a patří mezi nejrychlejší suchozemská zvířata. Antilopy se živí rostlinami na rozlehlých afrických pláních a jsou to poměrně mírná zvířata. Mají dobře vyvinutý zrak, čich a sluch, což jim poskytuje včasné varování před predátory, kteří se mohou kdykoli nepozorovaně přiblížit. Na pozorování antilop v průběhu času je nejzajímavější, že tato zvířata nebyla nikdy skutečně ochočena, přestože žila neustále v blízkosti člověka. Vyznačují se tedy tvrdohlavým sklonem ke svobodě, nezávislosti a nezkrotnosti.
Mezi klíčové symbolické významy a vlastnosti totemu antilopy patří ochrana, vnímání, čichové vjemy, pohyb, bystrost, instinkt, ladnost, pružnost, vytrvalost, obětavost, komunikace, uvědomění, pozornost, rychlost a smířlivost. Ti, kdo se narodili s totemovým zvířetem antilopou jsou chytří, velmi rychle se učí a často se z nich díky velké zvídavosti stávají věční studenti. V dětství často své rodiče obtěžují nekonečnými otázkami. K antilopí medicíně patří vytříbený čich, jehož aspektem je i schopnost „vyčenichání“ problémů. Když je ve vzduchu cítit nebezpečí, poznají to.
Druhým českým národním totemem je tedy elegantní a rychlé zvíře s bystrými smysly. Zároveň kultivované, ale i nezkrotné a nezávislé. Co z toho vyplývá? Například, že bychom měli projevovat živý zájem o dění v okolním světě, pozorně sledovat, co se okolo nás děje, zda nám odněkud nehrozí nějaké nebezpečí. A umět na to rychle a správně zareagovat. U antilop je tomu tak, že když některá z nich zaznamená blížící se nebezpečí, začne vyskakovat do výšky, a tím varuje ostatní. Tedy žádná tupá lhostejnost ve stylu „mouchy snězte si mně“.
Dále bychom měli dbát na určitou národní prestiž – chovat se a jednat tak, abychom se za sebe nemuseli stydět a ostatní nás vnímali v dobrém světle. Dobré a přátelské vztahy se sousedy jsou pro nás důležité a mohou být i vzájemně výhodné. Podobně jako u totemu papouška je potřeba pěstovat a rozvíjet umění dobré diplomacie a vstřícnosti, ale zároveň zůstávat pozorní, ostražití a bdělí, abychom nebyli někým nebo něčím nepříjemně zaskočeni.
Protože totem antilopy dodává jemnost a eleganci, mělo by nám záležet nejen na dobrých mravech a etiketě, ale i na kultivaci našeho životního prostoru a rozvíjení estetického cítění, abychom nemuseli žít v bezútěšném, šedém, hranatém „krabicovém“ světě, který tak milují globalističtí (ne)lidé, kteří by si tak rádi přizpůsobili celý svět k obrazu svému. Totéž platí i o výchově a vzdělání, které by mělo podporovat a rozvíjet přirozenou zvídavost, a ne se snažit myšlení lidí sešněrovat dle nějakých politických nebo ideologických požadavků vrchnosti. Něco takového je přirozenosti tohoto totemu naprosto cizí až odporné.
I antilop existuje mnoho druhů, a tak mě zajímalo, který z nich je právě tím „naším“ totemem. Po kratším pátrání a dotazování se ukázalo, že jde o antilopu srnčí (pelea capreolus), kterou můžete vidět na přiložených obrázcích. Na rozdíl od ary kobaltového se však od ostatních druhů antilop ničím výrazně neodlišuje, takže to uvádím jen pro zajímavost a doplnění.
Potíže
Podobně jako v případě totemu papouška platí, že ani s totemem antilopy není český národ zcela v souladu a jeho energetický potenciál plně využívá jen 66 % populace. Pátrání po příčinách ukázalo opět několik traumatizujících událostí především z velmi dávné minulosti, o které nemáme žádné záznamy, anebo by si opět vyžádaly dlouhodobější studium dějin. V případě, že by se mi někdy podařilo zjistit o těchto událostech něco bližšího, tak to sem doplním. Nejde jen o samotné událostí, které se staly, ale především o to, jaký energetický (například emocionální) otisk po sobě zanechaly v kolektivní duši.
Jeden negativní program, který je stále aktivní, se nazývá „Jazyk těla“ a spočívá mimo jiné v nezdravém srovnávání se s ostatními, které může vést jak k závislosti na přízni druhých a snaze zavděčit se jim, nebo se jim v něčem vyrovnat, tak i k negativnímu sebehodnocení a odsuzování sebe sama (třeba za to, jak vypadáme, že něco neumíme tak jako ostatní apod.). Vidíme tady podobné vzorce jako u totemu papouška.
Ze všech těchto událostí a programů zůstaly disharmonické energie sebetrestání, sobectví a zkázy (míněno něco jako duševní rozklad). Stejně jako u předchozího totemu platí, že na osobní úrovni by se tyto problémy daly vyřešit metodou SRT nebo nějakou jinou, ale v případě, že se jedná tak o velkou skupinu lidí – v tomto případě asi 3,5 milionu – to není dost dobře možné. Aby se tento stav zlepšil, by bylo nutné, aby lidé začali více pracovat sami na sobě. K tomu ale zpravidla musí být donuceni nějakými nepříjemnými životními okolnostmi, duševními stavy nebo krizemi, jinak nemívají ochotu se něčím takovým zabývat.
Často se setkáváme s konstatováním, že je český národ nesoudržný, nedokáže se sjednotit a táhnout za jeden provaz. Domnívám se, že jedním z hlavních důvodů jsou právě výše uvedené potíže a negativní programy. Totemy totiž představují určité pojivo, které drží národ nebo jiné společenství pohromadě, stejně jako soubor určitých hodnot, na kterých by se měli všichni shodnout a vyznávat je. Sice platí, že každý člověk je nezaměnitelná osobnost a každý jsme jiný, ale hodnoty a charakteristiky představované našimi národními totemovými zvířaty, by měly být jakýmsi nejmenším společným jmenovatelem platným pro celé společenství, jestliže má jako celek dobře fungovat a mít nějaký smysl.
Mám za to, že naše společnost je rozpolcená a nejednotná i díky tomu, že velkým částem společnosti jsou výše uvedené hodnoty a charakteristiky cizí, protože se s nimi díky různým psychickým blokům, strachům nebo iracionálním přesvědčením prostě nedokážou ztotožnit. A jestliže se to týká téměř poloviny národa (podle odpovědi VJ je to 45 %), potom se nelze divit, že je národ jako celek nesoudržný a rozpolcený. Navíc to znamená, že velká část české společnosti více nebo méně postrádá vědomí národní identity, je odpojená od našich společných kořenů. To znamená, že je vnitřně oslabená a snadno se může stát obětí nejrůznějších manipulací, sloužících cizím zájmům, nikoli těm našim. Zkoumal jsem totemová zvířata ještě asi u deseti dalších národů, a žádný z nich nevykazuje tak nízkou míru ztotožnění a souladu s nimi, jako ten český. Například u Maďarů, kteří mají také dva zvířecí totemy (opici a drozda), je míra ztotožnění a souladu s nimi 95 a 97 %.
Vede z toho nějaká cesta ven? Myslím, že ano, a že jsou hned dvě. Ta první možnost – „po dobrém“ – spočívá v osvětě, otevřené diskuzi postavené na věcných argumentech, porovnávání a rozlišování. Například postavit vedle sebe, co může nabídnout (anti civilizační) globalizace a co vize silného národního státu (viz 1. část o základech politické filozofie). Co přináší naději a prosperitu a co bídu a beznaděj. Jenže o tom je možné diskutovat jen s lidmi, kteří (ještě) nepřijali za své, že jedinou strategií pro přežití je přizpůsobení se stávajícím pořádkům a ideologiím v současném světě. Ti, kteří již tuto strategii přijali, se budou muset sami přesvědčit tím, že zažijí bídu a beznaděj na vlastní kůži. To je ve zkratce ta druhá cesta – „po zlém“.
2) Astrologické signatury
Aby celá charakteristika povahy a přirozenosti českého národa nestála jen na totemových zvířatech, hledal jsem i jiné způsoby, jak se dopátrat k nějakým užitečným informacím. A tak mě napadlo zkusit to na základě charakteristik astrologických znamení zvěrokruhu, která jsou v našich končinách, na rozdíl od totemových zvířat, dobře známá. Ukázalo se, že je to možné, a tak jsem požádal VJ o jejich určení. Odpovědí bylo, že se jedná o Váhy a Ryby.
Váhy jsou sedmým znamením zvěrokruhu a Slunce do nich vstupuje v okamžik podzimní rovnodennosti. Zatímco protilehlé znamení Berana se vyznačuje silnou vůlí, individualismem a osobní aktivitou, úkolem Vah je vypořádávat se s událostmi a okolnostmi, na které nemáme vliv ani je nemůžeme mít zcela pod kontrolou. Zkrátka s tím, co přináší život. Setkávání se s ostatními a s projevy jejich vůle, ať už se nám to líbí nebo ne. Takže tady nejde o nějaké hraní si na vlastním písečku, ale o pozornost k tomu, co se kolem nás děje a co to od nás vyžaduje.
Zásadní význam tu mají vztahy a konfrontace s ostatními, ať už se jedná o jednotlivce nebo jiné státy. Vždy jde o vyvažování vlastních zájmů se zájmy ostatních a hledání nějakého rozumného řešení nebo kompromisu, aby nedocházelo ke konfliktům nebo poškozování zájmů jedné nebo druhé strany. Také proto symbol znamení Vah připomíná Slunce (symbolizující já-ego) zapadající za obzor. To znamená, že nemůže být vždy po našem, ale zároveň bychom se neměli ani nechat ostatními zatlačit do kouta. Jak říká stará lidová moudrost, nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. Vztahy s ostatními by měla být založeny na vzájemné rovnocennosti.
A tak se tu už potřetí setkáváme s velkým uměním, kterému se říká diplomacie. Schopnost jednat a vyjednávat s druhými jako sobě rovnými. To by mělo být naší silnou stránkou a na to bychom se měli spoléhat mnohem víc než na sílu zbraní. Zároveň bychom tím mohli být jako národ prospěšní okolnímu světu jako dobří vyjednavači, zprostředkovatelé mezi znepřátelenými stranami, nestranní a nezaujatí soudci. Nakonec i naše geografická poloha uprostřed Evropy k tomu přímo vybízí.
Ryby jsou posledním 12. znamením zvěrokruhu, které celý cyklus uzavírá. Někdy se udává, že je ze všech nejsložitější, jako kdyby v sobě obsahovalo něco ze všech předcházejících znamení. Mohou tak symbolizovat jak nahromaděné prožitky a zkušenosti, tak i nahromaděné a dlouho neřešené problémy, které tu vyplouvají na povrch nebo vystupují z nevědomí do našeho vědomí.
Symbol tohoto znamení navíc může poukazovat na protínání dvou různých světů nebo dimenzí reality, které se nám při běžném stavu vědomí jeví jako oddělené a vzájemně nesouvisející. Hmotný svět – nehmotný svět, vědomí – nevědomí, minulost – budoucnost atd. To je dohromady pěkná směsice, která nám ve vědomí může způsobit dokonalý zmatek. Ukázat nám, že všechno může být úplně jinak, než jsme si mysleli. Jestliže jsme něco považovali za skutečné, jisté a neotřesitelné, může se to ukázat jako iluzorní, prázdné nebo falešné. A naopak něco, co jsme dlouho považovali za výplod fantazie, se může ukázat jako něco naprosto reálného, před čím není úniku.
Jak vidíme, témata znamení Ryb mohou nabírat mnoho podob a vůbec nemusejí být snadná na pochopení. Jednou z možností, jak se z toho všeho nezbláznit, je upozadit své ego, začít o věcech přemýšlet více do hloubky, studovat univerzálně platné zákonitosti a snažit se pochopit, proč se nám děje právě to, co se děje, jaký to má smysl a účel. Náplní toho znamení se tak může stát rozjímání, meditace, studium, filozofie, duchovní nauky, léčitelství a mnoho dalšího. Ať už je to cokoli, vždy jde o nějakou podobu překročení našeho malého já a otevření se něčemu, co nás dalece přesahuje.
To znamená, že pro český národ je zásadně důležité dívat se na věci (i sebe sama) s velkým nadhledem, takříkajíc „z hlediska věčnosti“ a zbytečně nezabředávat do konzumu a otupujícího bezduchého materialismu, který nás k žádné lepší budoucnosti nepřivede. Právě naopak. I kdybychom dostali všechno, na co si vzpomeneme, stejně by kdesi uvnitř zůstávalo prázdné místo, které nelze ničím hmotným zaplnit. Důsledkem by byla úzkoprsost, ustrašená malomyslnost a neposlední řadě i směšnost a trapnost takové existence. Stačí si vzpomenout třeba na film Miloše Formana Hoří má panenko. Ale ještě horší by bylo upadnout do pasivní role oběti, která nic nezmůže.
3) Kvality duše
Jedná se o kladné charakteristiky, které jsou klíčem ke konstruktivnímu, vyváženému vyjádření života. Kvality duše jako součást našeho základního kódování jsou životně důležité pro vývoj našich duchovních schopností. Pokud se projevují přirozeně, je to v pořádku a přináší to pozitivní výsledky. Pokud jsou však kvality duše nějakým způsobem blokovány nebo pod vlivem negativních programů, projevují se dysfunkčně a působí víc škody než užitku, často zaměřené proti samotnému jejich nositeli. Ani u českého národa tomu není jinak, a téměř všechny jsou nějakým způsobem zdeformované. Odečetl jsem je z tabulky systému SRT:
1) Nesobeckost, Poslušnost – to znamená odstranění egoismu, respektování určitých pravidel apod. Působí tu negativní programy, které způsobují krutost vůči sobě, snahu něco/někoho kontrolovat a ovládat, nezdravou touhu/ctižádost, vyvíjení nátlaku a donucování, zahořklost a úzkost
2) Pasivita, Pokora – pasivita se může jevit jako negativní vlastnost nebo postoj, ale někdy je opravdu lepší neplést se do věcí, které se nás netýkají a do kterých nám nic není, nebo v klidu počkat, jak se věci vyvinou. Pokud je zatížena negativními programy, je výsledkem pravý opak, který způsobuje problémy. Pokorou je zde míněna pokora před Bohem, která však chybí a důsledkem je pokora a bázeň před cizími světskými autoritami nebo celými národy.
3) Nevinnost, Trpělivost – nevinnost znamená nezatíženost vinou za nějaké spáchané zlé skutky. Tady se ukázalo, že je vše v pořádku. Trpělivost je však negativně zatížena a důsledkem je snaha rychle získat uznání a prestiž v očích druhých, což vede ke snaze někomu se zalíbit nebo zavděčit.
4) Témata a výzvy
Název hovoří za vše. Zkrátka čím by se měl český národ zabývat, na čem by měl pracovat.
1) Porozumění, Láska – jako první tady máme téma mezilidských vztahů, které jsou zásadně důležité jak pro jednotlivce samotné, tak i pro národ jako celek, protože právě vztahy jsou tím pojivem, které jej drží pohromadě a dodávají mu sílu.
2) Uznání – v tomto případě úcta k něčemu nebo někomu, uznání jeho významu a hodnoty. Podle VJ jde především o úctu k našim předkům a uznání jejich zásluh, ale i vztah k naší minulosti, k našim dějinám. I na tom je potřeba zapracovat.
5) Karmická témata
Karmická témata souvisejí zpravidla s našimi minulými životy. Hovořit o minulých životech v případě národa znamená témata, se kterými se potýkaly už celé generace našich předků, a ty, které se nepodařilo odpovídajícím způsobem zpracovat a vyřešit, působí dodnes. Karmické téma je něco, co se neustále vrací jako bumerang, dokud si to člověk neuvědomí a nezačne to aktivně řešit. Český národ má podle VJ takových témat celkem pět:
1) Upřímnost k sobě – znamená nehrát si na něco, čím nejsme; být schopen sebereflexe, poznat své silné i slabé stránky, nic si nenalhávat…
2) Víra v Boha (nebo důvěra Bohu, chcete-li) – ukazuje se, že je velmi slabá, a to způsobuje problémy, jako je špatná orientace v životě i ve vztazích, egocentrismus, malomyslnost a řadu dalších. Mnoho lidí si tuto spojitost vůbec neuvědomuje. Navíc se ukazuje, že formalizované náboženství a církve nejsou pro Čechy příliš vhodné. Židokřesťanství a katolická církev jsou tu dlouhodobě neoblíbené. Proto je třeba hledat jiné cesty. Jednou z nich by mohla být poučka z Koncepce sociální bezpečnosti (KSB) o tom, že Bůh promlouvá k člověku jazykem životních okolností. V tomto naslouchání je potřeba se zdokonalit. Jako další vhodné možnosti se ukazují i různé duchovní nauky (tam je ale potřeba si dobře vybírat), návrat ke kořenům indoevropské duchovní tradice nebo analytická psychologie C. G. Junga, která má velký duchovní přesah, ale pro laiky může být příliš složitá.
3) City a emoce – jednak problémy s jejich projevením, ale i naslouchání jim nebo naopak zahlcenost emocemi, která omezuje a zkresluje správné a střízlivé vnímání reality. Další potíž spočívá v tom, že se lidé často řídí city a emocemi tam, kde by měli raději používat rozum a naopak. Důsledkem jsou potom například nesprávná životní rozhodnutí, někdy i dost fatální.
4) Láska k sobě (čili vztah národa k sobě samému) – chybí zdravá národní hrdost, úcta k vlastní minulosti a tradicím. Důsledkem je vnitřní slabost, neúcta k sobě, pošilhávání po jiných národech, které považujeme za lepší, než jsme my sami. A znovu se tu projevuje podlézavost a potřeba někomu se zavděčit, aby nás měl někdo rád…
5) Sebedůvěra – chybějící sebedůvěra je důsledkem předchozí (ne)lásky k sobě.
Tak to je výčet dalších problémů, bloků, strachů a negativních problémů, které český národ zatěžují a neumožňují se mu autenticky a konstruktivně se plně projevit. Opět, na čistě osobní rovině by se s tím určitě dalo něco dělat, ale u tak velké skupiny lidí to půjde zase jen „po dobrém“ nějakou osvětou nebo prací na sobě, nebo „po zlém“ skrze negativní zkušenosti.
Témat, kterými by se bylo vhodné na kolektivní úrovni pracovat by se našlo ještě víc. Například transformace vědomí a hodnot nebo sociální angažovanost – pomáhat těm, kteří to potřebují, spolupodílet se na veřejném životě, propojovat se a vytvářet zájmové skupiny, svobodné buňky apod.
Když se nad tím docela dlouhým výčtem potíží a nedostatků zamyslíme, určitě najdeme něco, čím můžeme i jako jednotlivci přispět ke zlepšení tohoto stavu. A nemusíme kvůli tomu hned kandidovat do parlamentu. Každá maličkost se počítá, ať už jde o vztahy mezi lidmi, práci na sobě, šíření důležitých informací nebo praktickou pomoc druhým.
Abychom tuto závěrečnou část uzavřeli v pozitivnějším duchu, podíváme se na to, jaké jsou silné stránky českého národa, v čem podle VJ můžeme vyniknout:
1) Zdravotnictví – klasická i alternativní medicína, léčitelství
2) Estetika, návrhářství
3) Výpočetní technika, informační technologie, programování
Závěrečné shrnutí
Tak tedy vypadá „psychologický profil“ českého národa z pohledu „těch nahoře“. Jako u každého načítání údajů z informačního pole, se i tady mohou nacházet nějaké ty chyby nebo nepřesnosti, ale jako celek to působí celkem konzistentně a více méně v souladu s vnímatelnou skutečností.
Charakter českého národa se tu vyznačuje jemností, kultivovaností, zvídavostí, touhou po pravdě a spravedlnosti, avšak s nalomeným sebevědomím a sebeúctou, což je velká škoda, protože díky tomuto hendikepu nedokáže plně projevit svůj pozitivní potenciál a ve své podstatě i krásnou a čistou duši.
Často se mluví o zhoubném vlivu různých globalistických agend, ideologií, médií, propagandy a tak dále, ale jak je vidět, aby měly tyto cizorodé vlivy šanci na úspěch, musí pro to mít úrodnou půdu, jinak by se neměly kde ujmout, z čeho vyklíčit a vyrůst. A právě výše popsané problémy a nedostatky, které by se daly přirovnat k oslabení imunitnímu systému, podle mě vytvářejí právě tu úrodnou půdou, která umožňuje zaplevelení podstaty a přirozenosti českého národa a jeho odtržení od vlastních kořenů. Ten tím pochopitelně dál slábne, ztrácí i svou perspektivu do budoucnosti a stává se sám sobě cizí.
Současná situace se může někomu jevit jako velmi vážná a směřující ke katastrofě, ale velká část společnosti nebezpečí, které jí hrozí (zatím) moc nevnímá nebo si všímá jen dílčích projevů a nechápe celkové souvislosti. Asi stále ještě není tak zle… Jiní jsou zase optimisté a věří, že to určitě dobře dopadne. Doufejme, že ano, ale nepůjde to jen tak samo od sebe.