Manipulace vědomím

8. část

Závěrečné shrnutí

Stojíme před volbou dalšího směřování lidské civilizace. Před námi se otevřela cesta – přijmout pro naši kulturu novou technologii ovládání lidí a ovládat jejich chování prostřednictvím manipulace veřejným vědomím. Ti, kteří takové směřování nechtějí, mohou v těchto textech najít nějakou pomoc. Jsou jisté základní a setrvačné struktury, které je třeba chránit, pokud se nechceme stát manipulovanou společností. Tyto struktury nejsou zdaleka zničené, ale jejich zachování na osobní podpoře každého z nás, na masovém pasivním odporu.

Jedná se především o školu vesmírného typu – o způsob, jakým ji utvářela naše kultura. Je to škola obnovující lid a druh kultury, jak se u nás vyvinul. Kultura nedovolí, aby se příští pokolení proměnilo ve shromáždění individuí a stalo se lidmi masy. Jsou také snahy nahradit naši kulturu mozaikovou kulturou člověka masy.

Dalším obecným závěrem je vždy a všude (ve vztahu k lidem, i ve vědomí) působit proti atomizaci, přeměně na od sebe oddělená individua. Dnes nemluvíme o společném ideálu obce nebo lidu, ale o zachování lidských vazeb jako prostředků ochrany své osobnosti. Je důležité, aby ve všech těchto vztazích byl dialog. Aby tato spojení nebyla člověk-věc, ale člověk-člověk. To není žádná sentimentalita, žádné kázaní o laskavosti, je to pouze střízlivý, a dokonce cynický kalkul.

Ale v jistém smyslu platí i opačná rada. Všemožně se vyhýbat ztrátě svého Já a sjednocení se s davem. Nebezpečí vytváření davu dnes nespočívá ve fyzickém shromažďování. Dav se vytvoří právě tehdy, když jsme izolovaní a propojení prostřednictvím televize (nebo jiného neinteraktivního média). Když mezi námi neexistuje přímý duchovní kontakt a chybí dialog, ale zato existuje hypnotické ovládání z jednoho místa (jako na rockovém koncertu nebo na stadionu, kde dav poslouchá „fýrera“). Takovým davům je lepší se vyhnout.

Nakonec je nutné brát téměř násilím, jako lék, posilující kulturní prostředky – vše, co nese tradiční znalosti a symboly. Čtení starých pohádek, mytologických příběhů nebo sbírky přísloví dnes není ani tak potěšením jako léčbou. Vůbec jakákoli dobrá literatura nebo hudba je užitečná. Dnes se vše čte jinýma očima než před několika desetiletími.

Toto jsou ty nejobecnější myšlenky, ale z knihy lze vyvodit i nějaké další dílčí závěry. První z nich bych vyjádřil takto: jako dogma přijmout tvrzení, že dnešní sdělovací prostředky jsou nástrojem ideologie, a ne šířením zpráv. V jejich zprávách jsou nejpodstatnější myšlenky „propašovávány“ do našeho vědomí (či spíše podvědomí). Ale jako „legendu“ to balí do návnady, poskytující nám potřebné zprávy. Bez nich se neobejdeme, ale přitom musíme spolknout i to, co k nim přidávají. Úkolem je obrazně řečeno naučit se vyplivovat co nejvíce jedu, nežvýkat ho a ani ho nedržet v ústech. K tomu je třeba zaujmout pozici vykladače a vycházet ze zásad hermeneutiky. To znamená od začátku nebrat tok zpráv za bernou minci, ale pokaždé se ptát: „Co za tím je? Proč nám to říkají?“ Tak vyvstává otázka diagnostiky – oddělení zrn od plev. Přitom i velmi hrubý a nedokonalý filtr je velmi užitečný. Je až překvapivé, kolik se toho může odstranit, pokud nám v hlavě začne znít nějaká kontrolní otázka. Zkusme se více spoléhat i na intuici, pocity, životní zkušenosti. Potom budeme cítit, že ze zprávy „koukají uši“ – a už nevstoupí nepozorovaně do podvědomí a varované vědomí ji začne prověřovat.

V následujícím přehledu se podíváme, jaké příznaky a známky skryté manipulace může zachytit naše vědomí a intuice. Obecně jsou uvedeny v jednotlivých částech tohoto textu. Připomeňme si ty podstatné.

Jak rozpoznat příznaky skryté manipulace

Nesrozumitelný jazyk

Pokud politik nebo hlasatel začne hovořit vyumělkovaným jazykem a používá obtížně pochopitelná (cizí) slova, potom se jedná o manipulaci. (Možná „druhotnou“, pokud se řečník sám stal loutkou manipulátorů). V našem životě, s výjimkou čistě profesionálních oborů, jako věda a technika, nejsou žádné záležitosti, které by se nedaly uvést ve srozumitelném jazyce. Nesrozumitelná slova mají buď zatlačit na posluchače falešnou vážností „odborníka“, nebo hrajíc roli šamanského zaklínadla, mají vytvořit hypnotizující účinek. Bývají také krytím nestoudných lží. Obecně je jazyk nejdůležitějším diagnostickým nástrojem. A ne bezdůvodně ho sledují i lékaři a psychologové.

Působení na emoce

Pokud politik nebo hlasatel začne vyvíjet tlak na city, zavání to podrazem. Tady je lepší dočasně „zatvrdnout“ a nepodlehnout jeho chvějícímu se hlasu nebo slzám v očích. Politika je politika a emoce jsou v ní pouhým líčidlem. Co to znamená „politovat nemocného prezidenta“? Je buď prezident nebo pacient. Vidíme, že politici, bez ohledu na svůj zdravotní stav, jsou zcela nemilosrdní vůči prostému člověku, oni jednají jako stroj. Když posloucháme zprávy nasáknuté emocemi, musíme je nejprve vnímat jako mechanický stroj – bez citů, na které se snaží hrát. Musíme ve své hlavě rychle propočítat jejich zájmy, protože pocity jsou jen jejich laciným kořením. Vždy je třeba mít na paměti své vlastní zájmy (své znamená Tebe, Tvých potomků a Tvého lidu) a pokusit se představit si, jaké jsou zájmy mluvčího nebo jeho pána. Ostražití musíte být především tehdy, pokud vás chtějí rozhněvat, zranit nebo urazit. To není náhoda a není to potěšením zpravodaje nebo televizního hlasatele. Pokud k něčemu takovému přistoupili, potom je třeba dočasně vypnout myšlení a soustředit svoji pozornost na jejich obličej. Nelze se vzdávat, musíte se dívat nezúčastněně a pokusit se pochopit, co se skrývá za touto kouřovou clonou.

Senzačnost a naléhavost zpráv

Toto jsou obecné techniky vytvářející šum a nezbytnou úroveň nervozity za účelem podkopání psychologické obrany. Někdy se senzace vytvářejí uměle za zvláštním účelem, nejčastěji k odvrácení pozornosti. Obvykle senzace nemají cenu snědeného vejce. Zde by si měl každý vytvořit smysl pro míru – porovnat důležitost oznámení s našimi skutečnými problémy. Obecně platí, že lidi nebo instituce, zneužívající senzačnost zpráv je nutné v duchu okamžitě zařadit na seznam uznaných manipulátorů, ke kterým je třeba vždy přistupovat s nedůvěrou. „Právě nám oznámili! Budeme vás informovat!“ A cože jste to oznámili? Sami na to zítra zapomenete. Utloukají nás nějakými „černými skříňkami“, žvaní o nich po každé katastrofě, a když je k všeobecné radosti konečně najdou, je najednou ticho po pěšině. Tak proč o nich vůbec mluvit?

Opakování

Opakováni je hlavním prostředkem nepoctivé propagandy. Proto slouží jako dobrý rozpoznávací znak její přítomnosti. Pokud náhle začnou omílat jednu a tutéž záležitost každý den, nebo používat stejná slovní spojení, jde o špinavost. Opakování působí na podvědomí, a to my špatně ovládáme. Proto se musíme snažit ve vědomí zachytit samotnou skutečnost opakování, tím spustit poplach a rozpoznat za tím snahu o vsugerování něčeho, pro co neexistují žádné rozumné argumenty.

Drobení

Pokud chce politik nebo jemu pomáhající sdělovací prostředky opravdu vysvětlit občanům nějakou záležitost a získat jejich vědomou podporu, potom ji vždy vyloží v uceleném obrazu – i když třeba jen stručně. Problém lze přirovnat k životu organismu – má minulost (své „rodiče“), vzniká a rozvíjí se, vytváří „rodinu a potomky“ – a tím se spojují jím vytvořené problémy. Když se tyto vyřeší (jeho „smrtí“), začne nový cyklus, život dalšího pokolení – budoucnost. Politik, manipulující naším vědomím, nám místo celeného problému představí jen jeho malý kousek, a dokonce ho rozdělí na části, abychom nemohli pochopit celek a učinit (správné) rozhodnutí. Musíme mu věřit jako knězi nebo prorokovi, vybavenému všemi potřebnými znalostmi…

Vytržení ze souvislostí

Tento příznak souvisí s předchozím. Vytržením problému se skutečných souvislostí, nemluvě o důležitých vnějších činitelích, tlačí manipulátor podle svých potřeb naše uvažování a jednání do úzké chodby svého výkladu. Proto jakmile vzniká podezření, že politik nebo jeho propagandista mlčí o vnějším rámci nějakého problému, měl by nás vnitřní hlas varovat před manipulací. Konkrétní problém nebo otázka může být součástí nějakého mnohem většího a důležitějšího problému, který jej svým významem dalece přesahuje…

Totalitarismus zdroje zprávy

Protože je možné vyloučit alternativní, nesouhlasné zdroje informací a názorů (což je důležitá podmínka úspěchu manipulace), je nepřítomnost skutečného dialogu spolehlivým příznakem manipulativní povahy zpráv. Manipulátoři to vědí a snaží se koupit nebo mezi sebou vypěstovat „chovné kachny“, které se jakoby „hádají“ s manipulátorem. Pokud je však záležitost příliš žhavá, manipulátoři raději nepodporují myšlenku, že je možný nějaký dialog a porovnávání názorů. To je nejlepší metoda úplného zavření úst odpůrcům. Když tedy „nezávislé“ sdělovací prostředky vysílají nějaké důležité sdělení nebo postoj a nedávají slovo významným oponentům tohoto postoje, evidentně se snaží manipulovat vědomím. Někdy se tento totalitarismus narušuje soukromými a pečlivě kontrolovanými rozpory mezi zúčastněnými (např. politickými) stranami, ale přitom se neotvírají zásadní otázky života lidí. Ty se přísně hlídají. Známkou manipulace je nepřítomnost komentáře nezúčastněné třetí strany, i když by nebylo těžké jej získat.

Totalitarismus řešení

Ještě zjevnější, a s předchozím příznakem související, je totalita samotného vzorce řešení problému, která se vsugerovává obecenstvu. Jinak to nejde! Koně se na cestě nemění! Neexistuje žádná alternativa! Když něco takového slyšíte, klidně si můžete odškrtnout dalšího manipulátora. Samotná podstata životního procesu je v tom, že jdeme po klikaté cestě a na každém kroku je nějaká křižovatka – cesta se větví. A my se na každém kroku stále znovu a znovu rozhodujeme. Toto rozhodování často probíhá tak rychle, že si toho ani nevšimneme (třeba zda nějakou překážku obejdeme zleva nebo zprava). Ale rozhodování přesto probíhá. Pokud je výběr složitý a dochází při něm ke střetu zájmů, měly by se jasně uvést další možnosti. Když se nám vykládá o tom, že na výběr není, je to manipulace, dovedená na úroveň grotesky. Potíž je v tom, že jejími spoluviníky se stali i mnozí z nás, takže je na veřejné mínění vyvíjen tlak celou armádou „druhotných manipulátorů“.

Směšování informací a názorů

Je to tak hrubá metoda manipulace, že do evropských zákonů byly proti ní zavedeny i omezující normy. Člověk, který chce zjistit skutečnosti, se jen stěží dokáže bránit před názory, které jsou mu vsugerovávány zároveň se skutečnostmi. Například říkají, že v tokijském metru kdosi rozstříkal jedovatý sarin a vzápětí vypouštějí názor, že to udělali sektáři. A druhý den již říkají: „sektáři, kteří rozstříkali jedovatý sarin…“ Vycvičit vědomí, aby dokázalo samočinně v libovolné zprávě odlišit zprávu a názor není příliš obtížné. Když je proud názorů v poměru k faktům už příliš silný, je to jasnou známkou manipulace.

Zaštiťování se autoritou

Když se na podporu nějakého čistě ideologického nebo politického směřování použije autorita a vážnost, získaná ve zcela jiné, s daným tématem nesouvisející, oblasti, jedná se o typickou manipulaci. Podobné akce mají často spíše rituální než manipulativní význam. Umělci, spisovatelé a vědci schvalují státní politiku jako představitelé svých cechů a vůbec ne jako účastníci debat o otázkách odrážejících společenské rozpory.

Aktivace navyklých vzorců uvažování

Vždy by mělo vyvolávat podezření, pokud nás politik nebo činitel sdělovacích prostředků oslovuje tak, že se úporně obrací na naše navyklé vzorce uvažování, probouzí v nás pocit nějaké pospolitosti a zdůrazňuje náš rozdíl od „nich“ – ostatních. Snaha odesílatele zpráv vtlačit naše chování do navyklých vzorců – to znamená zajistit, abychom zprávy vnímali a reagovali na ně v souladu s normami chování určité pospolitosti, je neklamným znakem manipulace.

Nesoudržnost pomluv

To je nejdůležitější příznak a je docela snadno rozlišitelní i s pomocí intuice. Stačí jen trocha ostražitosti a najednou začnete cítit: Tady je něco špatně. Nenavazuje to na sebe! Nesoudržnost je často důsledkem předběžné manipulace, jejíž obětí se stal sám řečník (jinak by neplácal takové nesmysly). Ale to není podstatné. Tito druhotní manipulátoři (nebo tzv. „užiteční idioti“) jsou stejně škodliví, i když je jejich vina o jiném paragrafu. Užitečnost „druhotných“ je však v tom, že jejich nesoudržnost je okatější, je do nebe volající, protože si ji sami neuvědomují.

Za zvláštní případ musíme považovat současné předkládání navzájem si protiřečících zpráv sdělovacími prostředky. To je přiznaný a neskrývaný nesoulad, jehož cílem je prostě zmatení lidí. Jde o to rozházet jejich myšlenky a vytvořit z ničeho nic problém odvracející vědomí od podstatnějších záležitostí. Mimochodem, odhalování nesouladů v prohlášeních politiků a sdělovacích prostředků je prospěšný a vzrušující intelektuální sport. Pokud musíte sledovat televizi a číst novinky, vyplatí se to. Oko se velmi rychle vyškolí a stává se dokonce zábavným sledovat, jak se manipulátor pachtí, aby navázal jedno s druhým pomocí další ideologické „kachny“. Cvičení na odhalení nesouladů posilují systematičnost myšlení a chrání vesmírnou kulturu, jakou jsme získali ve škole. Toto je důležitý způsob, jak odolávat nájezdům roztříštěné kultury mozaikové.

Jak snížit svoji zranitelnost vůči manipulaci

Prvním pravidlem je procítit a uvědomit si, že žijeme v jiné době a společnosti než dříve (platí především pro dříve narozené). Především během posledních desetiletí jsme se dostali do džungle, kde na nás (naše vědomí) probíhá hon. Je to těžké a nejsme na to zvyklí, ale musíme se chovat v souladu se skutečností, a ne s našimi přáními a starými zvyky. Před námi nestojí nějaký pohádkový ježeček v mlze, ani zajíc, ani dobrý vlk z „Jen počkej, zajíci!“, ale želvičky Ninja. Pokud tyto želvičky nakonec ovládnou klíče k našemu vědomí, nepřemění nás na služebnictvo, ani na proletáře nebo otroky, ale povedou nás k propasti – a my do ní sami ochotně skočíme.

Změny, v jejichž důsledku byla většina lidí zbavena téměř všech prostředků na živobytí a bohatství sebrala většině velmi malá menšina (a navíc se ho zmocnili tak, že rozvrátili a zničili hospodářství mnoha zemí), mohly nastat pouze chybnou volbou a chybnými rozhodnutími většiny. Tyto chyby nastaly v důsledku rozsáhlého programu manipulace veřejného vědomí s mnoha přímými podvody a lhaním. V žádném právním systému nemůže být taková manipulace uzákoněna a ospravedlněna. O morálce nemá vůbec smysl mluvit. Otázkou je nyní pouze výběr správného způsobu chování. Proto je lepší zastavit zasahování do našeho vědomí. Následuje seznam technik, která snižují naši zranitelnost vůči manipulaci vědomím.

Omezení kontaktů

Je nutné omezit kontakt s manipulátorem nebo potenciálním manipulátorem. Nemůžeme sice zcela přestat chodit na „schůzky hříšníků“, ale musíme alespoň chodit méně. Různorodost informací na různých televizních kanálech ve skutečnosti není žádnou zárukou získání objektivnějšího pohledu na věc. Proto nemá smysl přepínat programy z jednoho na druhý v naději, že získáme nějaké jiné zrníčko informace. Toto zrníčko za to nestojí. Potřebné informace se k nám nějak dostanou (z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit – funguje zde jakýsi duchovní zákon přitažlivosti, který nám „přihrává“ potřebné zdroje informací nebo odkazy na ně, pokud je pro náš další život opravdu potřebujeme, soustředíme se na ně, a jsme vnitřně připraveni je přijmout – moje poznámka).

Je lepší vyhnout se pokušení pobýt v „divadle skandálů“, jaké ním hrají manipulátoři. Je těžké vypořádat se s pokušením, ale je třeba se o to snažit. Neměli bychom se spoléhat na svoji vnitřní pevnost. Televizní signál účinkuje jím požadovaným směrem, bez ohledu na to, jak s ním zacházíme ve vědomí. Copak bylo pro Odyssea příjemné poslouchat sirény? Nařídil svým druhům, aby jej přivázali ke stožáru. Oni museli veslovat a ovládat plachtu. A kdyby jim nezalil uši voskem, všichni by se v důsledku podlehnutí vábivému zpěvu sirém roztříštili o skalnaté pobřeží a zahynuli.

Vyhnutí se zachycení

Důležitou fází manipulace je zachycení obecenstva, jeho „připojení“. Jak říká jedna učebnice, „úspěch manipulace není možný bez vytvoření spojence v duševním světě příjemce.“ Dokud nedojde k zachycení, lze se mu úspěšně bránit – potom je další úsilí manipulátora marné, a vy je můžete dokonce z povzdáli pozorovat a mít z toho výhodu. Účinná je i taková jednoduchá technika, jako je přerušení kontaktu a vzdálení se na nějaký čas. Každá operace zachycení má svůj vlastní scénář a svůj vlastní rytmus. Pokud během hypnotického sezení „oběť“ najednou řekne: „Na chvíli se vzdálím, ale pokračujte“, veškeré úsilí hypnotizéra půjde do stoupy. Pokud najednou televize nebo řečníci na setkáních zorganizují velkou akci a vyvinou tlak na duši, je užitečné na chvíli odtud „vypadnout“, uklidnit se, zamyslet se a potom se „vrátit“. Kouzlo ustupuje a následující části manipulace se dokonce zdají podivné, protože najednou nejste „připojení“.

Je-li to možné, je užitečné přerušit proud slov manipulátora otázkami ostře narušujícími jeho scénář. Otázky typu: „Řekněte mi přímo, k čemu směřujete?“ Taková otázka přinutí manipulátora přejít k jádru věci, aniž by dokončil „připojení“ obecenstva, a tím obecenstvo nezbaví schopnosti vnímat zprávy kriticky. Nebo manipulátor otázku pomine, a tak vyvolá nespokojenost a posílí psychologickou obranu. Dokonce i prohnaného manipulátora vyhodí ze sedla nechápající člověk, který se na všechno ptá. Obecně je užitečný jakýkoli způsob narušení manipulačního programu, protože ztěžuje život manipulátorovi a odstraňuje posedlost.

Změna tempa

V manipulačním programu je tempo velmi důležité. Manipulátor uspěje, když předběhne proces mobilizace psychologické obrany obecenstva. Proto je přikládán tak velký význam senzacím a naléhavosti. Musíme se pokusit vyhodit manipulátora z tohoto rytmu, nesmíme ho nechat navalit toto tempo na naše vědomí – aby nezačaly rezonovat. Tato technika se odráží v lidové moudrosti „Ráno je moudřejší večera“. To znamená, že je užitečné přerušit kontakt, nechat „odležet“ syrové myšlenky, pocity a dojmy – a potom začít s čerstvou hlavou. Průběh manipulace je nutné trhat a slepovat a ihned bránit naléhavému nárůstu napětí. Ve skutečnosti je tato naléhavost vždy lživá a uměle vytvořená. Tomuto tlaku se nelze poddávat, nelze ihned přijímat hodnocení, která nám vnucují. Známá „myšlenková pomalost“ rolníků v rozhodování do značné míry vysvětluje jejich pozoruhodnou odolnost proti manipulaci.

Odstranění šumu

Manipulace je úspěšná v podmínkách „demokracie šumu“, kdy je člověk bombardován proudem bezcenných zpráv a nemůže se soustředit na otázku, ke které musí vypracovat hledisko. Nedokáže se soustředit, a je proto nucen zachytit jemu podsouvaný výklad. Po obdržení zprávy, ve které se může skrývat „ideologický kontraband“, je třeba odfiltrovat šum, rušící při přemýšlení o této konkrétní zprávě. Je lepší dočasně přerušit tok příchozích zpráv a přemýšlet jen o jedné z nich. Ztráta je malá, protože tento proud se nevyčerpá a nic opravdu důležitého nás nemine.

Nepředvídatelnost

Nejsnadněji se manipuluje s vědomím osoby, jejíž myšlení odpovídá jasnému a přísnému algoritmu. Pokud se zamotává, sleduje neobvyklou logiku a vede k paradoxním závěrům, je obtížné najít na ni klíč. Jak řekl Carlos Castaneda, „když jste nepředvídatelní, jste nezranitelní“. To samozřejmě není snadný úkol, ale je možné vypracovat nějaké techniky. Je například možné se pokusit úmyslně oddálit nebo dokonce blokovat samočinné reakce (nenechat si hrát na své vzorce uvažování). Opuštění navazovaných navyklých vzorců – „změna prostoru“, narušuje manipulativní program. Podle reakcí autora zpráv se uvidí, jestli může svou myšlenku dokončit jako rozumnou – nebo buduje manipulativní konstrukci. Čestného člověka tím nepoškodíme, protože jeho myšlenka je soudržná.

Odpojení emocí

Většina navyklých vzorců uvažování užívaných manipulátory je emocionálně velmi přibarvená. Rozhoupat pocity je pro manipulátora poloviční úspěch. Proto je třeba v případě nátlaku na city tento pocit vědomě otupit. Přijmout zprávy lhostejně jako automat a pak o nich s chladnou hlavou přemýšlet o samotě, bez napovídání. Může se to jevit cynickým, ale je užitečné nejprve si záležitost „přehrát“ bez morálních souvislostí (jako když vojáci plánují bombardování). „Přehrát“ a poté zapnout morální omezení a přednosti. Velmi často se hraje na pocity, aby se emoce přepnuly a nasměrovaly na abstraktního nebo nastrčeného obětního beránka, aby se odvrátila pozornost od hlavní zúčastněné postavy. Užitečnou technikou pro ověření přiměřenosti pocitu, který v nás propagandisté vydráždili spočívá v tom, že my sami místo „nepřítele“ nebo „spasitele“ nastrčíme jinou postavu, ne tak odpornou nebo ne tak atraktivní. Přetrvávají stejné pocity? Pokud ne, pak to není spojeno s danou záležitostí, ale je nám to vštěpováno s cílem manipulace.

Dialogičnost myšlení

Manipulátoři se nás snaží proměnit ve spotřebitele idejí, v naslouchající ucho a rozšířenou zornici. Zbavili nás jakéhokoli otevřeného dialogu, protože ten zbavuje přeludu. Dialog ruší manipulaci. Zatím nám jedna možnost zůstává: přenést dialog na „molekulární“ úroveň, dokonce jej můžeme vést jako vnitřní dialog. Ale nepřijímejme jediné prohlášení bez pochybností! Musíme se snažit najít vodítko k otázce i toho „nejkulantnějšího“ prohlášení a pamatovat na to, že je vlastností našeho vědomí vyhýbat se obtížným otázkám a „zametat je pod koberec“. Proto bylo v mnoha odpovědných profesích zavedeno cosi jako povinný seznam otázek, které se při provádění složité operace musí položit nahlas – a nahlas na ně i odpovědět, jako je tomu například u pilotů letadel. Pokud se naučíme „mluvit sami se sebou“, potom naše myšlení spolehlivě opustí vyjeté koleje manipulátorů a stane se nepředvídatelným. Možná se budeme trochu podobat bláznům, ale s blázny se nedá manipulovat. Jejich závěry jsou z pohledu daného algoritmu paradoxní.

Vytváření souvislostí

Protože jednou z hlavních metod manipulace je vytlačení záležitosti do uměle vytvořené souvislosti (často se jedná o lživou souvislost), bude také ochranným prostředkem odmítnutí navrhované otázky a záměna navazovaných souvislostí jinými, vytvořenými nezávisle na potenciálním manipulátorovi. Jde jednoduše o to nesnažit se srovnávat něco, co je samo o sobě nesrovnatelné (například životní podmínky ve vzdálených zemích, jiných dobách nebo kulturách) a pokusy o porovnání jsou záměrně zavádějící.

Vytváření alternativ

Manipulátor záměrně potlačuje dialog a představuje pro sebe příznivé řešení, jako řešení nemající alternativu. Jinak by začalo rozjímání a úvahy a vše by vyšlo nazmar. Takové podmínky musíme odmítnout. Jak to, že není jiné cesty? To tak ani nemůže být! Člověk si musí dovolit sám sobě odhadnout různá řešení. Tím se celá konstrukce manipulace zhroutí a na povrch vystoupí hamižné záměry manipulátorů. Prostě pouhým uvedením zcela reálných alternativ můžeme manipulaci zastavit. (Pro osobní potřebu stačí si je představit jen v duchu, pro sebe.)

Zapnutí zdravého rozumu

Tato záležitost není pro vzdělaného člověka snadná, ale s určitým úsilím je dostupná. Když slyšíme vášnivé projevy, je lepší krásné fráze vypustit a zachytit pouze hlavní argument. Předpokládejme, že je pravdivý a přemýšlejme, zda řešení, nabízené plamenným řečníkem, je v souladu se zdravým rozumem. První otázkou bude: „A jak bych to udělal já?“ Kupodivu se nejčastěji ukáže, že bychom něco takového sami od sebe neudělali…

Hledání kořene záležitosti

Manipulace se do značné míry zvrtává k tomu, že se lidem nabízí takový výklad záležitosti (rozporu), který odvádí pozornost od podstaty. Již Dostojevskij řekl, že je třeba zodpovědět poslední otázky. To znamená, že je nutné ihned odmítnout navrhovaný výklad a začít si klást všechny otázky a krok za krokem je vysvětlovat. Pak se rychle dostaneme k podstatě, od níž nás odvádějí plamenní „obránci lidu“. Jako když stíhací pilot odvádí teplem naváděnou raketu vypuštěním klamného cíle – tepelné pasti. Raketě se tepelná past jeví jako teplejší než motor letadla a vydá se za ní. V knize je v podobě učebních úkolů uvedena řada příkladů toho, jak i při mírném prohloubení výkladu se záležitost zjeví ve zcela jiném světle.

Zapnutí paměti, projekce do budoucnosti

Paměť a předvídavost jsou základem psychologické obrany proti manipulaci, a proto jsou jedním z hlavních cílů ničivých akcí. Manipulátoři používají řadu technik k vymazání naší dějinné paměti, umisťují nás do „věčné současnosti“ a vážou nás ke zvláštnímu a uzavřenému „diváckému času“. Vymanit se z drápů manipulátora znamená vyrvat se z tohoto začarovaného kruhu. Vždy je nutné vyvinout úsilí a obnovit paměť o té záležitosti, kterou před nás staví manipulátoři. Pokud nemáme dostatek sil a času něco si přečíst, probrat zprávy, zeptat se znalých lidí, potom je nejlepší nevěřit předkládanému mýtu, ale zkusit propojit skutečnosti, které známe. Vymaníme-li se z „věčné současnosti“, z nám vnuceného divadla, musíme se spoléhat na zdravý smysl jazyka a lidovou moudrost. Co zaseješ, to sklidíš. Toto je pouze kvítek – jahůdky jsou před námi. Jazyk nám připomíná spojení časů, zatímco televize našeptává, že budoucnost není.

Změna jazyka

Nakonec jedním z hlavních principů ochrany proti manipulaci je odmítnutí jazyka, v němž potenciální manipulátor představuje problém. Nepřijímejte jeho jazyk, jeho názvosloví a jeho pojmy! Převyprávět to samé, ale jinými slovy a vyhýbat se nejrůznějším ideologickým kategoriím. Převyprávět třeba hrubě a neohrabaně, ale v absolutních pojmech, které je možné převést na zcela pozemské a hmatatelné obrazy – chléb, teplo, narození a smrt. Například pokud v Rusku (v 90. letech) po dobu všech deseti let trvání reformy probíhalo vymírání obyvatelstva, byla téměř nulová porodnost, pokud rolníci byli nuceni porazit více než polovinu dobytka a téměř všechny ovce, pak nazvat toto „cestou k normálnímu hospodářství“ nedovoluje zdravý rozum.

Takto je třeba myslet, v takovýchto kategoriích. Je třeba hovořit právě o změnách v jejich hmotné přirozené podobě. Ale hlavní rada je přemýšlet. Usilovně a tvrdě, jako když kopáč kope těžkou hlínu.

Doslov

Kniha „Manipulace vědomím“ popisuje důležité techniky nadvlády „moderních“ států novověku, tedy států oblasti západního kapitalismu. V tradičních státech měli vládci jiné prostředky nadvlády, zatímco složité techniky manipulace vědomím vznikly a vyvíjely se v lůně moderní vědy společně s ideologiemi kapitalismu.

Základ této technologie spojuje vědecký obraz světa, zvláštní antropologii (vlastnický individualismus), zvláštní společenskou filozofii a etiku a zvláštní racionalitu politiky a práva. Tento základ je součástí „ústřední matrice“ moderního západního kapitalismu a lidé jiných kultur stále vědí jen velmi málo o podstatě, cílech a prostředcích těchto technik. A co je nejdůležitější, lidé (ze zemí mimo západní kulturu) věří, že „manipulace vědomím“ jsou jen chytré podvody, pokušení a virtuózní krádeže. Říkají si: „No, co se dá dělat, to je ve všech kulturách, každý je nějaký – a všichni se musíme lépe dívat a nemrkat.“ Je těžké dívat se na to, že většina lidí netuší, že za maskou „manipulace vědomím“ se skrývá mocná zbraň, jejímž prostřednictvím můžete vést celé pospolitosti tam, kam by jít neměly (a samy od sebe nikdy nešly). Jak podle rozumu, tak podle svědomí. Ale ony to nevidí.

V naší době často zapomínáme, že kromě rozumu a vědomí je v našem duchovním systému jemná a složitá sféra – duše. Musí se chránit, udržovat a spojit s vědomím. A chránit ji před manipulací, před všemi druhy podvodníků je mimořádná a těžká povinnost!

Kniha „Manipulace vědomím“ je pouze úvodem do posuzování nových změn v dopadech na vědomí masových společenství lidí v různých zemích a různých kultur. Během posledních třiceti let jsme byli svědky dramatických operací s novými politickými technologiemi, ale teprve nyní jsme pochopili, že jsme zaostali za procesy vytváření nástrojů nadvlády a ničení obcí, kultur a životních stylů.

Současná doba se proto nazývá „přechodným obdobím“. V těchto slovech je skryt velký smysl. Přechod – mezi čím a čím? Dnes jsme uvízli v prostoru mezi různými druhy životního řádu. Intenzivně nás táhnou a tlačí k tomu břehu, kde hlavním a téměř totálním prostředkem nadvlády bude manipulace vědomím.

Musíme posoudit rizika i možnosti našeho výběru. Každý by měl sám za sebe tyto možnosti pečlivě zvážit.

Publikováno 17. 7. 2022