I lidé jsou svým způsobem obojživelníci… napůl duchové a napůl zvířata… Jako duchové patří do věčného světa, ale jako zvířata přebývají v čase. To znamená, že zatímco jejich duch může směřovat k něčemu věčnému, jejich těla, vášně a představy se neustále mění, neboť být v čase znamená měnit se. Jejich největším přiblížením ke stálosti je tedy vlnění – opakovaný návrat na úroveň, z níž opakovaně padají zpět, řada pádů a vzestupů.

     Obojživelníci jsou často zaměňováni za plazy, což obojživelný duch bere trochu jako urážku, ačkoli jsou tyto dvě kategorie duchů, totemů a silových zvířat vzdáleně příbuzné (asi jako bratranci a sestřenice). Na rozdíl od plazů však obojživelníci nemají šupiny a drápy. Vzhledově i vlastnostmi se od sebe tedy už na první pohled liší, ale obě skupiny jsou studenokrevné.

     Obojživelníci kladou rosolovitá vajíčka, ze kterých se líhnou larvy nebo pulci žijící ve vodě. V dospělosti se obojživelníci živí hlavně hmyzem a do vody vracejí pářit a klást vajíčka. V chladnějších oblastech se ukládají k zimnímu spánku.

Mezi hlavní symboliku a významy obojživelníků patří např:

• přizpůsobení
• vyvážení rozumu a srdce
• uvědomění
• okultismus
• dualita
• zdraví
• vodní živel
• emoce
• krev života

     Podivuhodnost obojživelníka spočívá v tom, že relativně snadno žije dva odlišné životy – jeden na souši a druhý ve vodě. V metafyzice jsou považováni za „chodce ve dvou světech“. Zemský živel představuje pevnou zem a vodní živel symbolizuje duši – tu část nás, která žije skrytá za oponou.

     Věda nám říká, že náš dobrodružný obojživelník jako první vyzkoušel své pověstné suchozemské nohy. Mezi touto odolnou skupinou najdeme salamandry, ropuchy nebo mloka a žábu.