Mývalové se přirozeně vyskytují pouze v Severní Americe, ale byli zavlečeni i do jiných částí světa, takže se s nimi můžeme setkat i ve střední Evropě (především v Německu, ale i u nás na Šumavě a Jižní Moravě), v oblasti Kavkazu nebo v Japonsku. Žijí většinou na zalesněných březích jezer a bystřin, ale přizpůsobili se i životu v civilizované krajině, a dokonce i ve velkých městech.

     S oblibou si zakládají doupata v dutých stromech blízko vody. Dovedou dobře šplhat po stromech a jsou aktivní především v noci. Jsou to typičtí všežravci – loví škeble, raky, želvy, ptáky, vybírají vejce, požírají ořechy, ovoce a zeleninu (mají rádi kukuřici).

     Mývalí samice se starají o svá mláďata po dobu jednoho roku po jejich narození a učí je, jak si hledat potravu a jak se držet dál od dravců, včetně lidí, kteří mají v oblibě čepice z mývalí kožešiny.

     Mývalové jsou známí svojí inteligencí a zvědavostí. Lidé se je někdy pokoušejí ochočit jako domácí mazlíčky, i když jejich schopnost působit pohromy v domácnosti je pověstná. Nejsou to zvířata, která by se spokojila s poleháváním a čekáním na to, co dostanou.

     Jsou to mazaní zloději a dokonalí rošťáci, kteří se často dostávají do situací, do kterých by se dostat neměli. V noci se potulují po okolí a při svých průzkumných výpravách často překonávají velké vzdálenosti. Mýval symbolizuje zvědavou povahu a duši piráta. Při pozorování v přírodě předvádějí nejrůznější lstivé, vychytralé a šibalské vylomeniny. Malý zloděj má černou masku, která chrání jeho pravou identitu. Mýval sice není převlečený superhrdina, ale nabízí možnost zůstat v anonymitě, když to situace vyžadují.

     Lidé si běžně myslí, že mývalové jsou nečistá zvířata. To je ale mýtus. Do odpadků se dostanou jen zřídka, když zoufale hledají potravu. Mýval je velmi vynalézavý. Můžete se od něho naučit, jak efektivně pracovat v zákulisí, a přitom si zachovat svůj životní styl. Mývalové mají hustou srst, která je chrání v chladném počasí.

     Tento tvor má úžasně obratné přední tlapky, podobné lidským rukám a kroužkovaný ocas. Studie odhalují mývaly jako úžasné řešitele problémů, kteří se dokáží naučit a zapamatovat si řešení konkrétního úkolu až na tři roky! Zatímco lidé si někdy nedokážou vzpomenout, kam před deseti minutami položili svůj hrnek s kávou…

     Když se zaměříte na mývalí tlapky, zjistíte, že mají tenkou, pružnou vrstvu, která je ve vodě poddajná. Mývalí mozek se soustředí na interpretaci hmatu, a to více než kterékoli jiné zvíře. Jejich fousky jim také pomáhají identifikovat předměty dříve, než se jich přímo dotknou. Každý, kdo pracuje s mývalí medicínou, vidí podle hmatových podnětů a může mít přirozené nadání pro psychometrii.

     Mývalí smysl pro cit kompenzuje skutečnost, že jsou téměř barvoslepí. Jejich oči dobře fungují za šera, ale ve skutečnosti nevidí příliš daleko. Jejich sluch je však natolik vyladěný, že slyší červa, který se hýbe pod zemí. Z toho vyplývá, že naslouchání (nebo jasnoslyšení) může být charakteristické i pro ty, kteří pracují s duchem mývala.

     Zoologové si dlouho mysleli, že mývalové jsou samotářská zvířata. V posledních letech se objevily opačné důkazy. Samice jedné rodiny mohou sdílet společný prostor. Komunikují spolu prostřednictvím žlázových sekretů, kterými si také označují teritorium. Samci se mezitím shromažďují ve skupinách po čtyřech, které mohou, ale nemusí být příbuzné. V obou případech to představuje potřebu malých společenství, na která se lze spolehnout.

     Etymologie slova mýval je velmi výmluvná a odhaluje kořeny ve starobylém algonkinském termínu, který se překládá jako „ten, kdo se tře rukama“. Španělské překlady jsou poněkud odlišné a znamenají „ten, kdo všechno bere do rukou“. V němčině a čínštině je mýval „mycí medvěd“, zatímco v japonštině je tento tvor „myjící medvěd“. Zde má mýval symbolickou vazbu na čistotu, dotek, cit a práci rukama.

     Mezi klíčová slova a charakteristiky spojené se zvířecím duchem mývala patří maskování, tajemství a utajení. Zvíře má přirozenou zvědavost, nenápadnost, vynalézavost apod. Mýval má také symbolické vazby na odvahu, hbitost a obratnost.

     Pojmy jako „medvěd pračlověk“ pro Mývala vznikly pozorováním. Mývalové si potravu ohmatávají po celém povrchu, než ji zkonzumují. Často se tak děje, když je mýval na břehu řeky nebo na okraji rybníka. Lidé si tedy mysleli, že si myjí potravu (to dělají jen mývalové držení v zajetí).