Vize spravedlivé společnosti

     Když jsem přemýšlel, jak své myšlenky a představy co nejlépe zformulovat a podat, napadlo mě, že ve dvou se to lépe táhne. A tak jsem si pozval jako hosta Návštěvníka ze společenství, kde lidé už dlouho žijí v mnoha ohledech jinak než u nás a požádal jej, aby nám o životě ve „svém“ světě povyprávěl.

(Tazatel = T, Návštěvník = N)

T : Vítejte v našem světě. Jsem rád, že jste si našel čas pro náš rozhovor a jsem velmi zvědav, co všechno nám o vašem světě povíte.

N: Děkuji za pozvání a váš zájem. Nemám sice přehled úplně o všem, ale pokusím se odpovědět na vaše otázky, jak nejlépe dovedu.

T : Tak dobrá. Život každého člověka začíná jeho narozením, pokračuje dětstvím a dospíváním… S tím samozřejmě souvisí i jeho výchova a vzdělávání. Můžete nám povědět něco o výchově a vzdělávání dětí ve vaší společnosti?

N: Jistě, velmi rád. U nás si moc dobře uvědomujeme, že výchova a vzdělání zásadně ovlivňují a formují celý pozdější život člověka, takže těmto otázkám věnujeme velkou pozornost. Záleží nám nejen na tom, abychom své děti seznamovali s okolním fyzickým světem, do kterého se narodily, ale stejnou pozornost věnujeme i tomu, aby poznávaly a učily se rozumět i jejich subjektivnímu, vnitřnímu světu. To znamená, že je vedeme k poznávání jejich pravého Já, jejich povahy, silných a slabých stránek… Ale i nadání, talentů a darů, kterými mohou být prospěšné jak sobě, tak i ostatním. To velmi podporuje rozvoj jejich osobnosti, sebevědomí a neposlední řadě posiluje i pocit vlastní hodnoty. Na konci základní školy tak má každé dítě už docela dobrou představu o svých možnostech a schopnostech a o směru, který by se mělo ve svém životě dále ubírat.

     Ve škole děti učíme poznávat nejen matematické nebo fyzikální zákony, ale i základní zákony duchovní, které jsou univerzálně platné pro každého. I díky tomu potom lidé v naší společnosti lépe chápou okolnosti svého života i jeho smysl. Nezůstáváme jen u teoretických pouček, ale učíme děti i praktickým dovednostem. Například jak se spojit se svým Vyšší Já, získávat odpovědi na důležité životní otázky, jak si osvojit základy duchovního léčení a mnoho dalšího, co potom mohou v životě prakticky uplatnit. Víme, že každému vyhovuje něco jiného, a tak experimentujeme, testujeme a necháváme děti, aby si samy zjistily, co jim jde nejlépe, co je nejvíc baví a co nejvíce potřebují. Zároveň s tím si pročistí i vrozené nevědomé bloky a překážky, ať už z tohoto nebo minulých životů, aby jim dále zbytečně nekomplikovaly další život…

T : To zní až neuvěřitelně. Copak je to vůbec možné, už na základní škole? A jak to ty děti zvládají?

N: A proč by ne? Už ve vaší době bylo mnoho z těchto postupů známých, ale většina lidí o nich moc nevěděla… A budete se asi divit, ale většině dětí to jde velmi dobře a baví je to, protože je to pro ně něco jako hra, které se samy aktivně účastní, a kterou naplno prožívají. Nejde tu nakonec o nic jiného, než o rozvíjení a kultivaci vrozených psychických schopností, které máme k dispozici všichni, jen si je běžně neuvědomujeme nebo jim nevěnujeme pozornost…

T : Jasně, už chápu. Je to zkrátka něco úplně jiného, než jen celé hodiny sedět a poslouchat nějaký výklad…

N: Přesně tak. Navíc vedeme děti k tomu, aby se nesrovnávaly s ostatními, ale byly především samy sebou, protože právě v tom je jejich největší síla a jedině tak mohou v životě dosáhnout skutečného naplnění a štěstí…

T : Tak to zní opravdu krásně. Když už jsme u toho vzdělání… Mě osobně třeba čím dál víc zajímají dějiny a kořeny naší civilizace. Myslím, že i to jsou důležitá témata, o kterých by měl každý člověk alespoň něco vědět. V našem světě ale bohužel platí zásada, že „dějiny píší vítězové“, a tak se často stává, že jsou různě překroucené, „vybělené“ nebo ideologicky přizpůsobené tak, jak se to právě vládnoucí „vrchnosti“ hodí. Jak to s chápáním a vyučováním dějin vypadá u vás?

N: Správné, čisté a nezkreslené poznání dějin, jak jednotlivých národů, tak i celých civilizací považujeme za velmi důležité. Uvědomujeme si, že člověk bez těchto znalostí je jako strom bez kořenů. Nebo jak říkal už Goethe: „Ten, kdo nezná dějiny alespoň tři tisíce let nazpět, žije ze dne na den“. Takoví lidé postrádají vnitřní oporu, stabilitu i podstatnou část své identity – jak osobní, tak i národní a civilizační. Navíc jim potom dějiny nemohou sloužit jako zdroj poučení a moudrosti, ani jako nástroj pro lepší pochopení toho, co se děje v jejich současnosti… Nemají se k čemu vracet a z čeho čerpat sílu.

     Máte pravdu v tom, že dějiny byly skutečně mnohokráte přepisované a upravované, hodně toho bylo záměrně vynecháno, zamlčeno, překrouceno atd. Naši badatelé věnovali a stále ještě věnují mnoho času a úsilí o co nejlepší a nejpravdivější rekonstrukci jejich skutečné podoby. Je to ovšem velmi obtížný, zdlouhavý i delikátní proces, protože si dobře uvědomují, že historie může představovat jeden z nejmocnějších nástrojů manipulace vědomím jak jednotlivců, tak i celých národů. A něco takového nechceme v žádném případě dopustit. Proto, abychom zachovali co možná největší objektivitu, často uvádíme dvě nebo více možných variant výkladu a potom o nich společně diskutujeme.

     Co se týče vyučování dějin, tak není zaměřeno na mechanické memorování vzájemně nesouvisejících dat, událostí, jmen panovníků atd. Namísto toho se snažíme dětem přístupnou formou pomoci pochopit skryté příčiny vnějších dějinných procesů, poukazovat na stále se opakující vzorce a podobně. Nevedeme děti k tomu, aby si toho co nejvíce mechanicky pamatovaly, ale aby se historické události naučily chápat v širších souvislostech a porozuměly jejich smyslu dějin. Vedeme je například k pochopení, že dějiny tvořili především mocní (nebo spíše nemocní?) lidé, skrytí v pozadí, kteří dokázali mistrně využívat slabostí ctižádostivých jedinců i prostých lidí ve svůj vlastní prospěch a podobně. To by bylo téma na hodně dlouhé povídání…

     Cílem vzdělání u nás není výroba normovaných jedinců, kteří potom zapadnou jako ozubená kolečka do nějakého soukolí, ale celostně vzdělaní lidé, kteří znají své kořeny, dovedou chápat věci v širších souvislostech a vztahovat se k něčemu většímu, než jsou oni sami. A ne produkovat „užitečné idioty“, jak říkáte u vás.

T : O tom bych si rád poslechl více, ale tolik času zase nemáme. Pojďme proto k další otázce. Jak u vás vypadá s mezilidskými vztahy? U nás je to často dost tragické. A to jak na osobní, tak i kolektivní úrovni…

N: Něco už jsem naznačil v odpovědi na otázku o výchově a vzdělání. Díky tomu, že jsou u nás lidé už od dětství vedeni k sebepoznání a zároveň se učí vztahovat i k něčemu, co je přesahuje a jen k vlastnímu egu, takže si lépe rozumějí i navzájem. Anebo alespoň dovedou pochopit, proč si třeba v něčem nerozumějí, dovedou lépe ovládat své emoce a vzájemně tolerovat své odlišnosti… To se potom promítá do vztahů na všech úrovních a usnadňuje i vzájemnou spolupráci.

     Lidé u nás si uvědomují, že člověk má sklony páchat zlo ne proto, že by byl ze své podstaty špatný, ale proto, že je třeba nešťastný, cítí se vnitřně prázdný, nežije v souladu se svou přirozeností, životním posláním a podobně. Proto je mezi našimi lidmi obecně více empatie a vzájemného porozumění, úcty a respektu… Víme, že „zlé“ lidi nenapravíme trestáním, ale moudrým vedením a případně léčením.

T : Vidím, že co se týče péče o duši jste na tom lépe než my. K životní spokojenosti ale patří i zajištění základních životních potřeb, určitý komfort a přijatelná životní úroveň. Jaká je u vás ekonomická situace a na jakých základech vaše ekonomika funguje?

N: Tak to je velmi široké téma. Zkusím to shrnout do několika základních bodů. Stručně řečeno, máme se docela dobře, nic podstatného nám nechybí. A jak jsme toho dosáhli? Tak například u nás nenajdete bankovní instituce ani nadnárodní korporace…

T : Cože? U vás nemáte banky?

N: Nemáme, protože je k ničemu nepotřebujeme. Namísto nich jsou tu státem zřízené, spravované a placené peněžní ústavy, kam lidé mohou ukládat peníze, cennosti nebo si u nich vzít bezúročnou půjčku.

T : Bezúročná půjčka… To zní jako pohádka. Jak jste něco takového dokázali prosadit?

N: Chápu váš údiv. Jednoduché to nebylo, ale když se chce, všechno jde. Navíc tato myšlenka není ničím nová. O tom, že společenství, která svým občanům poskytují bezúročné půjčky, prospívají mnohem lépe než ty, které půjčují s úrokem, věděl už Alexandr Makedonský… Vtip je v tom, že někdo musí být dostatečně osvícený, odvážný a mít dostatečně silný zájem začít s tím jako první. Potom už to jde velice rychle. Lidé prostě začnou rušit své účty u komerčních bank, vyberou své úspory a uloží si je ve výše zmíněných peněžních ústavech, které jim nabízejí mnohem lepší podmínky. Komerční banky tak zanikají samy od sebe. Proč by u nich lidé zůstávali? Zkrátka jsme všechny ty „všemocné bankéře“ postupně nechali vyhladovět.

     Dalším důležitým krokem bylo zrušení akcií, různých finančních derivátů, dluhopisů a spousty dalších virtuálních výmyslů „starého světa“, které nesloužily potřebám lidské společnosti jako celku, ale jen hrstce prohnaných bankéřů a spekulantů, kteří zjednodušeně řečeno nevytvářeli žádné skutečné hodnoty, ale po celá staletí jen bezostyšně vydělávali na vykořisťování těch, kteří hodnoty vytvářeli nebo na lidské hlouposti a jejich touze po rychlém a snadném zbohatnutí…

     Akciové společnosti byly svými akcionáři tlačeni ke generování stále vyšších zisků, čemuž postupně obětovaly všechno ostatní. Vedlo to mimo jiné i k nesmyslné nadprodukci, snižování kvality ve prospěch kvantity, stále většímu nepoměru mezi výrobními náklady a konečnou cenou produktů a služeb, mezi zisky majitelů a bankéřů a platy zaměstnanců atd. O různých finančních krizích, inflacích, recesích a depresích vám asi vyprávět nemusím…

T : No, to opravdu nemusíte. Potíž je v tom, že u nás stále spousta lidí vůbec nechápe, jak současná ekonomika ve skutečnosti funguje, a především na jak zvrácených principech je založena…

N: Ano, ten váš systém byl skutečně zvrácený a postavený na hlavu. Něco takového musel vymyslet snad sám ďábel… Nám se bez tohoto systému celkově lépe dýchá, mezi lidmi obecně nejsou nijak propastné majetkové rozdíly, výrazně se nám tím zjednodušily i zákony a příslušná administrativa, přírodní a surovinové zdroje už nejsou bezohledně drancovány… Ty důsledky jsou tak dalekosáhlé, že je teď z hlavy ani nedovedu všechny vyjmenovat… Ještě bych měl dodat, že všechna klíčová odvětví, jako je energetika, těžba surovin, velké průmyslové závody, jsou ve vlastnictví státu. Soukromé jsou jen malé a střední podniky, firmy a služby. Zkušenost nám ukázala, že tak to funguje nejlépe, protože bohatství se díky tomuto uspořádání nehromadí jen v úzkém kruhu „vyvolených“, kteří by jej vyžívali jen k dosahování svých sobeckých cílů, ale znovu se vrací k lidem ve společnosti ve formě poskytování vzdělání a zdravotní péče zdarma, dotování hromadné dopravy, penzí a podobně…

T : V tom s vámi souhlasím, celý náš stávající systém je v podstatě postaven na patologickém hromadění mamonu malou skupinou emočně deprivovaných, sociopatických jedinců, kteří jako gesto dobré vůle občas „usmrknou“ něco na dobročinné účely, aby potom mohli být před nevědomými lidmi prezentováni jako „filantropové“… Ale pojďme dále. K základním lidským potřebám samozřejmě patří zajištění dostatku kvalitních potravin. U nás máme sice dostatek potravin, ale ta kvantita je často na úkor kvality a ceny potravin přitom neustále rostou, i když by logicky měly spíše klesat. Dříve jsme byli potravinově soběstační, dnes už ne…

N: Dostatek kvalitních potravin je důležitý pro život každé společnosti. Proto jsme hledali způsob, jak zajistit dostatečně velké výnosy pěstovaných plodin, aniž bychom museli půdu a spodní vodu zamořovat nadměrným množstvím umělých hnojiv a chemikálií. A to nás přivedlo ke znovuobjevení zásad biodynamického zemědělství. Ty spočívají ve vhodném sladění zemědělských prací s kosmickými vlivy – především fázemi Měsíce, cykly slunečních skvrn a změnami v magnetickém poli Země.

     Je třeba jasně prokázané, že plody obsahují nejvíce vody při úplňku a nejméně během novoluní nebo že během novu rostliny vstřebávají nejvíc draslíku a při úplňku zase nejvíc fosforu. Stejně tak dovedeme s pomocí astrologie určit nejvhodnější dny i denní dobu pro setí, sázení nebo sklizeň. Pečlivým dodržováním zásad biodynamického zemědělství se nám podařilo zvýšit výnosy plodin až o 50 %. Dále zkoumáme a experimentujeme například s vlivem a působením lidského hlasu a hudby na růst rostlin, a i tady máme zajímavé výsledky. Dá se říct, že naše zemědělství má svým způsobem rituální charakter…

T : Takový přístup by se našim agrochemikům asi moc nezamlouval, už jen proto, že by tím přišli o značnou část svých zisků… Čtenáře bude dále asi hodně zajímat, jak jste na tom třeba se zajištěním energií. Jak vyrábíte například elektřinu? A máte jí dostatek?

N: S elektřinou nemáme vážnější problémy, je poměrně levná a dostupná pro všechny. Prozatím ji vyrábíme z větší části v jaderných elektrárnách, ale na rozdíl od vás nepoužíváme jako palivo uran, ale mnohem bezpečnější thorium, ze kterého navíc vzniká jen velmi málo nebezpečného odpadu.  Po celém světě jsou velké zásoby tohoto prvku na desítky let dopředu, takže máme dostatek času na vývoj a testování pokročilejších technologií…

T : To vypadá jako rozumné a schůdné řešení. Jak jste na to přišli?

N: My jsme na to nepřišli. S thoriem jako jaderným palivem se experimentovalo už v 70. letech 20. století, a dokonce došlo i k úspěšné zkoušce thoriového reaktoru. Ale tehdejší mocní tuto cestu zavrhli. Údajným důvodem byla dražší výroba palivových článků, ale my se domníváme, že tím hlavním byla skutečnost, že z thoria nelze na rozdíl od uranu získávat plutonium potřebné pro výrobu jaderných zbraní…

T : Tím jste mi nahrál na další otázku. Dochází u vás ještě k ozbrojeným konfliktům, válkám?

N: To už se v našem světě neděje, ale přesto ve svých životech nemáme jen klid a mír. Abych to trochu objasnil: archetyp Bojovníka – Válečníka v sobě máme všichni, bez ohledu na to, v jaké době nebo společnosti žijeme. Nejsem sám, kdo se domnívá, že planeta Země a úroveň vědomí na ní se nachází někde uprostřed mezi pomyslným Nebem a Peklem. Pro duše, které se sem rodí v lidských tělech, slouží jako očistec, ze kterého mohou postoupit jak do vyšších světů, tak se propadnout i do těch nižších, pokud v pozemském životě neobstojí. Takže očekávat, že se tu jednou bude žít jako v ráji je zcestné. Pro tento účel Země stvořena nebyla. Je ale důležité, aby zůstala zachována, včetně života, který na ní je, protože poskytuje duším a jejich vědomí získávat velmi cenné zkušenosti, které přispívají ke zvyšování úrovně vědomí v celém Univerzu.

     Proto svou bojovnost používáme především k překonávání svých strachů, slabostí, stinných stránek. A že je to často velmi tuhý boj… Z tohoto pohledu není rozpoutání válečného nebo jiného ozbrojeného konfliktu v podstatě ničím jiným než důsledkem prohraného vnitřního boje, strachu, slabosti nebo neochoty se s nějakým svým vnitřním „bubákem“ vůbec konfrontovat. Bez ohledu na důvod proklamovaný navenek. Totéž platí samozřejmě i v běžných mezilidských vztazích. Takový člověk nebo národ by se v našem světě zcela znemožnil a všichni to dobře vědí. Zkuste se nad tím zamyslet.

T : Dále si říkám, jaké u vás asi máte politické zřízení, správu věcí veřejných…?

N: To by bylo na delší povídání, popisovat celou tu strukturu a organizaci, takže zmíním jen něco z toho, čím se náš systém liší od toho vašeho. Žijeme v národním státě a naše národní zájmy jsou nadřazeny nadnárodním i globálním.

     Nemáme u nás žádné politické strany ani hnutí. Poučili jsme se z minulosti, kdy se ukázaly jako zcela nefunkční, protože sloužily pouze k udržování voličů v iluzi, že mají na výběr z více možností. A přitom všechny sloužily zájmům stejného (elitářského) systému, takže bylo vlastně jedno, koho kdo volí… U nás si zastupitele volíme na základě jejich odbornosti, morálních kvalit, vůdčích schopností, konceptuální gramotnosti, a především podle výsledků jejich dosavadní práce pro společnost. Po ovoci jejich poznáme je…

     Dalším důležitým prvkem našeho zřízení je skutečnost, že zvolení zástupci nejsou chráněni žádnou imunitou, ale naopak nesou plnou odpovědnost (i tu hmotnou) za svá rozhodnutí, takže lidé se sklony k prospěchářství se u nás do veřejných funkcí zrovna nehrnou… Ti poctiví mohou být bez obav a za dobře vykonanou práci ve prospěch celku dostávají zasloužené odměny.

T : Takže se dá říct, že u vás vládnou především schopní lidé, kteří už v životě něco dokázali…

N: Ano, dá se to tak říct. Kromě nich se politických debat účastní i filozofové, sociologové a další lidé, kteří dovedou uvažovat s potřebným přesahem, ale kteří stojí trochu opodál, aby si zachovali potřebný odstup a nadhled. Mohou tak lidi v řídících funkcích upozorňovat jejich případné chyby, zaujatosti a podobně. Možná znáte termín „pracovní slepota“… Mohou působit i jako mediátoři a pomáhat s urovnáváním sporů a nacházením kompromisů…

T : U nás bohužel platí spíše pravý opak. Mnoho lidí díky tomu na politiku zcela zanevřelo a nechodí už ani k volbám…

N: To je na jednu stranu pochopitelné, ale nic to neřeší. Svou pasivitou jen nechávají druhé, aby ve volbách rozhodovali za ně. Všude platí pravidlo, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží – ať se to někomu líbí nebo ne. U nás nenajdete moc příznivců revolucí nebo slibů nějaké lepší budoucnosti bez jasně formulovaného záměru a koncepce… Jeden spisovatel – myslím, že to byl Remarque – říkal něco v tom smyslu, že kdo slibuje lidem na Zemi ráj, způsobuje jen peklo… Proto dáváme raději přednost trpělivému postupu krok za krokem, s jasnou a představou o požadovaném výsledku v mezích reálně uskutečnitelných možností, a to vše samozřejmě v zájmu většiny společnosti.

T : Bavili jsme se o všem možném, ale zatím jsme se nezmínili o běžném, každodenním životě. Jak lidé u vás například tráví svůj volný čas?

N: Toho volného času máme stále více, protože pracovní doba se u nás postupně zkracuje. To je možné jednak díky spravedlivějšímu přerozdělování zisků, dále díky tomu, že nedochází k nesmyslné nadprodukci, máme také celkově jednodušší zákony i administrativu atd. Lidé u nás celkově nejsou tak materialisticky založení. Volný čas je pro nás stejně důležitý jako ten strávený v práci. Lidé se po práci podobně jako u vás věnují svým rodinám, dětem, blízkým, přátelům, svým zájmům a zálibám a podobně.

     Dále bych řekl, že lidé u nás jsou takoví bdělejší, aktivnější, mají celkově větší zájem, o dění kolem sebe, ale i o svůj vnitřní život, a ve veřejném prostoru probíhají otevřené diskuze o všech možných tématech. Lidé nežijí tak pasivním a konzumním způsobem života jako u vás. Mnoho lidí se celoživotně vzdělává a pracuje na sobě, jiní zase objevili kouzlo ručních prací, tradičních řemesel a přírodních materiálů. Ale nedělají to proto, že by museli, ale protože je to baví a nabíjí energií. Další se snaží trávit co nejvíc času pohybem v přírodě nebo si berou od každého něco. Zdá se mi, jako kdybychom žili víc „postaru“, tradičnějším způsobem života, jen ve větším pohodlí a s duchovnějším přístupem.

     Nevím, jak to přesně popsat, ale zdá se mi, že si lidé u nás víc váží života, toho, že tu mohou být, prožívat své životy stále víc do hloubky, objevovat a poznávat stále něco nového… Na jednu stranu jsou zodpovědnější vůči sobě i svému okolí, ale zároveň jsou i takoví hravější, bezstarostnější… Nenajdete tu moc lidí, kteří by se jen tak ze setrvačnosti potáceli životem a přežívali ze dne na den. Ono to asi souvisí s tím vším, o čem jsme se už bavili…

T : Určitě, všechno souvisí se vším… Čas našeho povídání se přiblížil ke svému konci. Vzali jsme to, jak se říká „letem světem“, některá témata jsme probrali do větších podrobností, jiných jsme se dotkli jen lehce, k něčemu jsme se ani nedostali. A na řadu věcí si jistě vzpomeneme až po skončení našeho rozhovoru… Máte ještě něco, co byste chtěl říci závěrem nebo vzkázat našim čtenářům?

N: Nedejte se! I když se vám může zdát, že stojíte sami nebo je vás příliš málo a proti mocným nebo se „spící“ většinou nic nezmůžete, nevzdávejte to. Podobu světa určuje ten, kdo je aktivní a iniciativní – ne pasivní skupina nevědomých, i když je mnohem početnější. Na to nikdy nezapomínejte! Začnete si už konečně svou budoucnost tvořit vy sami, nebo to budete nechávat stále na těch samých… (nenapadá mě vhodný publikovatelný výraz), dokud vás úplně nezničí?

     Osvojte si a začněte praktikovat přístup, založený na asymetrické odpovědnosti. To znamená uvědomit si, že svým jednáním nezodpovídáte jen sami za sebe, svou rodinu nebo nejbližší okolí, ale za celou společnost, celý národ a jeho osud. Asymetrická odpovědnost je síla, kterou budete mít za zády, když půjde opravdu do tuhého, za okolností, kdy byste se jinak roztřásli strachy. Podrží vás, když se vás budou snažit zastrašit a zahnat do kouta. Je to vědomí, že něco neděláte jen pro sebe, ale pro všechny normální a slušné lidi, kterých je přece většina! Před tím se ale řádně ujistěte, že stojíte na té správné straně barikády…

     Nechť vás provází tato síla.  Budete žít v takové společnosti, jakou bude většina z vás vědomě požadovat.

Publikováno 23. 10. 2022